V noci jsem snil, že jsem motýlem

Je jen nemálo muzikantů, kteří ovládají kytaru a lá „two hands tapping„ a na světě jsou jen dva, kteří se svým nástrojem dokáží nejen interpretovat, ale i improvizovat jazz té nejvyšší kvality. Krom Američana Stanleyho Jordana je to Darko Jurkovič z Chorvatska.

Je-li princip jazzu postaven na experimentu a hledání nových hudebních poloh, daří se mu to dokonale, byť posluchač, který není s touto kytarovou technikou blížeji seznámen, bude chvíli tápat, než mu elektrické struny řádně rozproudí krev tak, že bude moct směle rozdělit jazz na dobu před Darkem Jurkovičem a po něm.

Ale ani kontrabas Františka Uhlíře nedělá Durkovičovi hudební gardedámu a právě naopak se na skladbách Tria i autorsky podílí. V rámci festivalu Jazz Brno 2004 rovněž vystoupil s Francem Ambrosettim & Emil Viklický Triem, kde však jeho mistrovský kontrabas hrál tak trochu druhé housle, a až v Triu složeném ještě z Jaromíra Helešice na bicí mohl dokázat, že do druhé řady rozhodně nepatří, ba naopak se jedná o jednoho z našich nejlepších kontrabasistů.