V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ať již budu v následujících řádcích zpěvačku Radůzu hodnotit jakkoliv, jisté je jedno: jedná se v mnohém o bezprecedentní fenomén české populární hudby, kdy Radůza bez mediální propagace překonává i produkty televizních soutěžních estrád, ba v roce 2003 dokonce získala 3 ocenění od tzv. Akademie populární hudby v kategoriích Zpěvačka roku, Objev roku a Folk & Country, avšak současně ji prakticky neuslyšíte v éteru. Současně však Radůzu nepovažuji ať již jakéhokoliv pohledu, tj. jako interpretku či autorku hudby a textů, ani za kvalitní ba ani originální, ba Radůza je pro mne fenomén i průvodní jev dlouhodobé krize české populární hudby.

Mohu-li, byť poněkud násilně, rozdělit současnou českou populární hudbu do kategorií s přívlastky česká a převzatá, bude se ona pomyslná přihrádka s původní českou hudbou skládat více méně jen z interpretů folk & country, případně world music, jež pro širší publikum popularizuje (mnohdy spíše válcuje) zejména moravské lidové motivy, kdy se mnozí z písničkářů, ještě počátkem 90. známých jen úzkému okruhu svých podobně laděných posluchačů, v souvislosti s naznačenou hudební krizí postupně propracovali do nejvyšších pater populární hudby, kdy jsou například Jaromír Nohavica či Karel Plíhal, ač i s přimhouřenýma očima vše jen ne dobří zpěváci a muzikanti, široce uznáváni i ze strany hudebních kritiků.

A právě s touto vlnou zasloužilých folkáčů byla na vrchol, co se okruhu posluchačů týče, vynesena i zpěvačka Radůza, jejíž tvorba je mnohými recenzenty, ostatně i Radůzou samotnou, zařazována někam mezi šanson a pouliční odrhovačky, nicméně při jejím poslechu se nezbavíme pocitu inspirace v Zuzaně Navarové a zejména v jejím posledním a hudebně asi i nejlepším albu V hoře i Ivě Bittové, za kterými však pokulhává, byť pokrok mezi prvním a posledním albem je doslova hmatatelný, o několik nikoliv koňských ale hvězdných délek, protože Radůza má stále více než k šansonu blíže k lepkavosti těch nejodrhovanějších odrhovaček a více než ke svým vzorům má hudebně blíže k produkci Daniela Landy.

Vrátíme-li se tedy na začátek, můžeme rozvažovat, je-li Radůzina absence na rozhlasových vlnách komerčních rádií dána pouhou ignorancí v současnosti nejprodávanější zpěvačky či jejími slabými hudebními kvalitami, kdy zpěv Radůza obvykle nahrazuje řevem trhajícím uši, kdy však současně i při té nejmenší špetce vůle nemůžu Radůzinu produkci označit za hudebně nekvalitnější než zmíněné televizní estrádové hvězdy.