V noci jsem snil, že jsem motýlem

Bylo to hodně ošklivý, když si sundala sněhově bílou podprsenku a v nočním osvětlení se ukázalo to, čeho jsem se tolik bál. Já bych se asi neodvážil před roztouženou ženskou klinbat s 10 cm ztopořeným penisem a dívat se jí upřeně do očí a očekávat snad nějaký mdloby z vrcholnýho vzrušení, jak po třetím čísle čínský sánkovačky. Ale hlad je přec asi větší nepřítel než přirozený stud a ostych malé holčičky. Opravuji, byla už hodně odrostlá, snad devatenáct snad jí táhlo na dvacet, ale tak malý cecíky, ne!

Chtěl jsem se někam vytratit, ale okolní dav mě svíral do svých kleští, nadržení chlapi kteří po delší odmlce viděj něco jinýho než vytahaný ženský z ohmataných časáků či ty blbý ženský ksichty z podvečerních televizních programů, a pár ženskejch , z nichž žádná nestála za delší pohled a který si snad chtěly jen srovnat to svý nízký sebevědomí.

Ještě dva podvazkový pásy, ale bylo to celý tak nechutný, že se dlouho nezdržovala a chtěla zbalit těch pár stovek a rychle zmizet odsaď, a ani jsem nastačil zaznamenat, jak si sundává ty svý kalhotky, ač jsem se na to jediný těšil celej večír. A pak už celkem nic, uzký vyholený pás tmavých chloupků, jak se to teď nosí, čokoládový znamínko na zádech, krásný špinavě blond vlasy a modrý oči, skrz který se mi nakonec nějak zalíbila. Řekl bych fakt pěkný tělo s výhledem do budoucna, ale tady už tráva nikdy neporoste. Ale stejně se mi líbila. Aspoň skrz to jak se vysrala na všechny ty závistivý pohledy ženskejch, který nikdy nedošly k orgasmu, když měly někoho v sobě a vždycky lehávaj jako mrvoly na márách, jenom aby to měly za sebou, skrz to, že v tom nechtěla být sama a chtěla se s někým dát dohromady, ale hlavně ty zářivý modrý oči, ty mě dostaly do kolen. Když má holka tuhle barvu a dlouhý světlý vlasy, žádnej řetěz není dost pevnej a je mi ukradený, jestli má třeba tři nohy nebo žádný ruce. Do takovýhle holky jsem schopnej se na místě zamilovat, ač je mi z ní vlastně direktivně špatně. A bylo to tak pokaždý. Z každý ty mí holky ( po pravdě byly vlastně jenom dvě) mi bylo vždycky na blití, když jsem je uviděl za denního světla, ale potom, když mi strčila jazyk mezi zuby, dotkla se jednoho mýho stehna, jsem sebou cukl, jako by mnou projelo dvacettisíc volt - takovou měly ty holky šťávu.

Celej večír mě tak nějak bolela hlava, jako ty hodiny, kterým choděj ručičky pozpátky a ty máš kocovinu dřív než se napiješ trochy toho svýho oblíbenýho kyselýho červenýho vína, který je pro jiný absolutně nepitný. Já ho aspoň miluju. Já vlastně miluju všecko, ženský i víno, ze kterýho se mi v prvním okamžiku cosi nahrne do krku, ale když to ještě dokážu polknout, dostanu se do takových nebeských poloh, jako kdysi, když jsme celej večír pili jenom neředěnou wisky a kouřili čistou trávu. Ale skončilo to blbě, já vypadl ze čtvrtýho patra a těmhle dvěma věcem se zdaleka vyhejbám. Ne tak ošklivejm ženským. V každým člověku je něco krásnýho akorát u ženskejch to musíš hledat trochu dýl. Ale pak to stojí opravdu zato!

Jedna holka se na mne dívala tak vyzejvavě, že jsem k ní musel chtě nechtě přistoupit. Začala hovor na téma mý tričko a já jí řekl, že jsem ho koupil v jednom vyhlášeném butiku na avenue des Champs-Élysées, kde jsem nikdy nebyl, nepočítám-li v to dvě čekání na letadlo, když jsem cestoval o dům dále. Stejně mi to moc nežrala, jenom se tak ušklíbla a začala se věnovat svýmu amantovi, kterej se odněkud vynořil. Ještě jsem ji požádal o tanec, ale dívala se na mně tak nechápavě, že jsem jí to musel vysvětlit posunkovou řečí a zhodit jí při tom sklenici s něčím podezřele žlutým. Raděj jsem se tiše vytratil.

A pak už nic. Jenom jsem to vyprávěl jedný ženský, kterou to očividně docela zajímalo. Trochu mi tím připomněla tu mou první ženskou, se kterou jsem se vídal jen tak jednou týdně, ale oboum to vystačilo na čtrnáct dní dopředu. Vždycky jsem jí musel vypravovat, co mě minulej týden potkalo za trapasy a ona se uměla tak krásně smát, že i mně samotnýmu to začalo být směšný. A tenhle večír mi to bylo už celý jedno. Už si nevpomínám o čem jsme se dál bavili, ale určitě to nebylo o básnících a něžných křídlech motýlů. Kousek jsem ji šel vyprovodit a chtěla moje telefonní číslo. Měla sebou tužku, nikdo ale neměl kus papíru. Dřív jsem si to psal do pasu, když mi ňákej žebrota ukradl občanku, ale jednou mě nechtěli skrz to pustit přes blbý východní hranice a já si už nechci pořizovat další cestovní pas. Chtěla to napsat na ruku, ale já ji vyhrnul červený svetřík a začal to psát na její do bronzu opálený bříško a má ruka se jako černý pavouk sunula stále výše a výše až se dotkla jak nebeskou báň naběhlou bradavku, pak se mi vpila do tváře a já si ještě stačil říct: "tak nám to zase pěkně začíná…".