V noci jsem snil, že jsem motýlem

DO TOHOTO SVĚTA teď pronikla zpráva o stavbě zdi. I ta byla opožděná, asi třicet let po jejím vyhlášení. Bylo to jednoho letního večera. Stál jsem, tehdy desetiletý, s otcem na břehu řeky. Přiměřeně významu. této často zmiňované chvíle vzpomínám si i na ty nejmenší okolnosti. Držel mě za ruku, dělal to s oblibou až do vysokého věku, druhou přejížděl po své dlouhé, docela tenké dýmce, jako by to byla flétna. Jeho dlouhý, prořídlý, tuhý vous trčel do vzduchu, a on, vychutnávaje dýmku, hleděl přes řeku do výšky. Tím hlouběji poklesl jeho cop, předmět hluboké úcty dětí, tiše šustil po zlatě protkaném hedvábí jeho svátečního šatu. Tu zastavila před námi bárka, lodník pokynul mému otci, aby k němu sešel po náspu, on sám šel mu naproti do kopce. Sešli se uprostřed, lodník začal otci cosi šeptat do ucha; aby mu byl co nejblíž, objal ho. Nerozuměl jsem, co říkali, viděl jsem jen, že otec jako by nevěřil té zprávě, lodník se snažil stvrzovat její pravdivost, otec stále ještě nemohl uvěřit, lodník s vášnivostí lodníkům vlastní na důkaz pravdy téměř roztrhl otci na prsou šat, otec se utišil a lodník se zaduněním skočil do bárky a odplul. V zamyšlení se ke mně otec obrátil, vyklepal dýmku a zastrčil ji za pás, pohladil mě po tváři a přivinul k sobě mou hlavu. 'To jsem měl ze všeho nejraději, naplňovalo mě to radostí, a tak jsme došli domů. Tam se již na stole kouřilo z rýžové kaše, několik hostí bylo pohromadě, právě se nalévalo do pohárů víno. Nedbaje toho, začal otec už na prahu oznamovat, co slyšel. Jeho slova nemám přirozeně přesně v paměti, smysl však, dík mimořádným okolnostem, jež si i dítě podmaňovaly, pronikl do mne tak hluboko, že se přece jen mohu odvážit podat je svým způsobem doslova. Činím to proto, že jsou pro lidové pojetí velmi příznačná. Můj otec řekl tedy asi: Jeden cizí lodník – znám všechny, kteří tu obvykle projíždějí, tento však byl cizí – mi právě vyprávěl, že má být postavena veliká zeď na ochranu císaře. Často se totiž před císařským palácem shromažďují nevěřící národy, mezi nimi i démoni, a vystřelují na císaře své černé šípy.