V noci jsem snil, že jsem motýlem

“NEJSEM JÁ KORMIDELNÍK?” zvolal jsem.. “Ty?” zeptal se vysoký tmavý muž a přejel si dlaní přes oči, jako by zaháněl sen. Stál jsem u kormidla v temné noci, s blikající lucernou nad hlavou, a teď přišel tento muž a chtěl mě odstrčit. A protože jsem neustoupil, položil mi nohu na prsa a pomalu mě přišlápl k zemi, ale já jsem stále ještě visel na paprscích kormidelního kola a v pádu jsem je docela utrhl. Tu je však uchopil onen muž, srovnal je, mne však odstrčil stranou. Avšak brzy jsem se vzpamatoval, běžel jsem k okénku vedoucímu do místnosti pro mužstvo a zvolal jsem: “Mužstvo! Kamarádi! Rychle sem! Nějaký cizinec mě odehnal od kormidla!” Pomalu se blížili, vystoupili po schůdkách, vrávorající unaveně mohutné postavy. “Jsem kormidelník?” zeptal jsem se. Přikývli, avšak oči měli jen pro cizince, v půlkruhu je, j obstoupili, a když jim rozkázal: “Nerušte mě,” sebrali se, kývli na mne a odtáhli zase po schůdkách dolů. Co je to za lidi! Myslí vůbec, anebo jen nesmyslně pajdají po zemi?