V noci jsem snil, že jsem motýlem

V létě 1902 mnoho hluku způsobil proces se slečnou Sentou G. v Torinu, obžalovanou z vraždy své mladé přítelkyně. Žaloba vinila ji ze sapfické lásky k ní a z vraždy z vilnosti - jednoho večera v hlubokém lese. Mnohé okolnosti svědčily proti ní, ale skutečného důkazu zde nebylo. Přesto byla Senta G. odsouzena k smrti; hlavní, tajnou příčinou byl jistě dojem, jímž působila démonická, zarážející tvář její a její hrdé, chladné, vší obvyklé zkroušenosti obžalovaných prosté počínání ; a pak i to, že bylo zde temné podezření, že mimo tento zločin dopustila se dříve ještě dvou vražd. Milostí monarchy dostala dvacetiletý žalář. Já, bydlící tenkrát v Neapoli, cítil jsem se být hned, když jsem o některých podrobnostech případu tohoto četl, uchvácen tajemnou, mocnou přitažlivostí k dámě té. - Co mohlo být příčinou její? Částečně jistě shoda inklinací - narodil jsem se nesporně se silnými zločineckými instinkty; částečně romantičnost případu toho a tajemnost jeho; i doslech, že obžalovaná je dámou nanejvýš krásnou a zajímavou ; a zajisté i v míře ne nejmenší sadistický soucit s čarovnou, teď trpící bytostí. Ale hlavní příčinou bylo zajisté ještě něco nevysvětlitelného, telepatická sympatie duší . . . Vždyť nejednou dříve v podobných případech cítil jsem k ženě teplý zájem, ale nikdy dosud cit tak silný, záhadně téměř z ničeho povstavší.