V noci jsem snil, že jsem motýlem

V roce 1997 nakladatelství Lege artis završilo to, co započalo již v roce 1991, a to postupné vydávání literárních i filozofických textů jednoho z nejoriginálnějších českých myslitelů Ladislava Klímy. - Sbírka byla editorem Miroslavem Kromišem nazvána Zet jako symbol pomyslné tečky za celým Klímovým dílem, kdy právě sbírkou Zet bylo ukončeno dlouholeté úsilí o znovuvydání všech již dříve vydaných Klímových textů (tedy s výjimkou Klímova dramatu Matěj Poctivý, jež bylo poprvé a zatím naposled vydáno v roce 1922) a dále je v této sbírce obsažena i čtveřice dopisů, jež nebyla doposud nikdy veřejně publikována.

Světoznámý český, v posledních dvaceti letech ale již takřka výhradně francouzsky píšící spisovatel, Milan Kundera, v dějinách literatury proslul mimořádnými kvalitami svého díla, kdy je vedle Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého a částečně i Václava Havla, světově nejvýznamnějším českým spisovatelem 2. poloviny 20. století. Kundera je ale světový fenomén i co do použitého jazyka, kdy počínaje svým románem La Lenteur (Pomalost) z roku 1993, používá francouzštinu jako svůj výhradní tvůrčí jazyk. Kundera je ale v kontextu světové literatury ojedinělý i způsobem, jakým střeží kvalitu svého díla, kdy Kundera naprosto zakazuje inscenování tří ze svých čtyř divadelních her - v tomto směru udělal jedinou výjimku a to když svému dlouholetému příteli, dramatikovi i režisérovi Ladislavu Smočkovi v roce 2008 dovolil nastudovat v Činoherním klubu svou hru Ptákovina, jež byla poprvé a naposled uvedena v roce 1969.

Vážení přítomní. Bylo řečeno, že je zapotřebí, abychom konečně uspořádali své kulturní dědictví. Vracíme se ke knihám svých mrtvých básníků, listujeme jimi a hlásíme se k tomuto jejich odkazu.

František Hrubín, jenž je dnes, vlivem někdejší komunistické cenzury s častými zákazy publikovat s výjimkou tvorby pro děti, pro mnohé synonymem „pouhého“ autora literatury pro nejmenší, je ve skutečnosti jednou z klíčových osobností 2. poloviny 50. let. - František Hrubín byl společně s Jaroslavem Seifertem jedním z prvních, kdo veřejně kritizoval cenzuru a nesvobodu po uzurpaci moci komunistickou stranou a to v rámci svého projevu na 2.sjezdu československých spisovatelů v roce 1956, ale byl prvním dramatikem, který zavelel obrat v dramatické koncepci, ve které až do premiéry jeho prvotiny Srpnová neděle dne 25. dubna 1958 vládla výhradně budovatelská díla socialistického realismu. V Srpnová neděli, již nejprve uvedlo Tylovo (dnešní Stavovské) divadlo a to v režii Otomara Krejči s hvězdným obsazením v čele s Karlem Högerem, Vlastou Fabiánovou, Radovanem Lukavským, Luďkem Munzarem či Janem Třískou, se Hrubín odchýlil nejen tématicky, kdy leitmotivem není ani budování socialismu, ani boj proti západním záškodníkům, ale pojednává o výjevu jednoho na venkově kdesi v jižních Čechách, ale odchýlil se i co do charakteristiky postav, které nejsou prvoplánovitě čitelné a blíže než k altruistickým socialistickým idealistům mají blíže ke zkrachovancům, kteří nijak netají to, že by byli nejraději, kdyby se vrátily poměry z před února 1948.

Jaroslav Havlíček zemřel v důsledku celkového fyzického vyčerpání spojeného se zánětem mozkových blan. V roce 1943, když umíral, byl Havlíček znám jen malému okruhu čtenářů, kdy za života byla vydána jen menší část jeho díla. Ta větší část byla vydána až posmrtně a to v čele s Havlíčkovým vůbec nejznámějším románem Petrolejové lampy s první verzí z roku 1935, který byl poprvé otištěn v roce 1944. Ale uznání a širokého věhlasu se Havlíčkovi dostalo až s odstupem dalších 20 let a to po zfilmování Petrolejových lamp Jurajem Herzem v roce 1971 tak, že dnes je považován za nejlepšího autora české psychologické prózy.

Dr. Zvonek Burke se po několika měsíčním pobytu v lázních vrací do svého milovaného pokojíku v bytě paní Outěchové. Avšak její dcera Svatava se má vdávat a Dr. Burke tak musí po více než dvacetiletém pobytu pokojík opustit. Burke však sdělení paní Outěchové o nadcházejícím sňatku neporozumí a snaží se ošklivou a poněkud již přestárlou Svatavu nabídne za manželku svému vědeckému kolegovi Tichému. Tichý zpočátku odmítá, Burke se mezitím snaží Svatavě vymluvit svatbu s panem Václavem a Svatava omdlívá ve skříni poté, co se nadýchala par z čištěného svatebního závoje. - Burke potom omylem přiškrtí i kolegu Tichého, zavře do skříně i omdlelou paní Outěchovou a paličkou omráčeného pana Václava. Burke, který se považuje hned za čtyřnásobného vraha, zamkne pokoj a spolkne klíč. Avšak domněle zavraždění přijdou po chvíli k sobě, Burke ve zmatku opouští byt a budoucí manželé v pokoji zasedají k pečené huse.