„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Ladislav Klíma

Ladislav Klíma: Melia

Ladislav Klíma: Melia

1991

Klímova novela Melia je tématicky příbuzná s novelou Sus triumfans s tím, že byť je v Sus triumfans hlavním hrdinou muž a to hlubokomyslný Vittorio Romano z Říma, a hlavní hrdinkou Melie je stejnojmenná nevzdělaná španělská vesničanka Melia, jedná se o de facto totožné postavy, jež se v nejrůznějších obměnách objevují napříč celým Klímovo prozaickým dílem. - Základními znaky jsou železná vůle k tomu, aby se osvobodili od pout každodenní všednosti, strach, který vyvolávají v obyčejných lidech výší svého ducha, pohrdají zákony i společenskými normami, jež člověka pouze svazují a zabraňují mu v tom, aby dosáhl stavu blízkého Božství. A tak jak Vittorio tak Melia jsou v běžném pohledu nejsprostšími vrahy, kteří si nijak neváží životů těch, jež nedosahují jejich duchovní výše.
Ladislav Klíma: Sus triumfans

Ladislav Klíma: Sus triumfans

1991

V novele Sus triumfans Ladislav Klíma rozvíjí své velmi oblíbené téma a to osvobození se od své původní podstaty, kterou můžeme nazvat jak osudem tak rigorózní svázaností zákony a společenskými pravidly, jež člověku brání dosáhnout své ničím a nikým nesvázané přirozenosti, kterou můžeme nazvat stavem Božství. Vlastní příběh Sus triumfans je však nutné brát s velkou nadsázkou jako ironii, ve které Klíma parafrázuje vlastní filozofické názory.
Ladislav Klíma: Z

Ladislav Klíma: Z

1997

V roce 1997 nakladatelství Lege artis završilo to, co započalo již v roce 1991, a to postupné vydávání literárních i filozofických textů jednoho z nejoriginálnějších českých myslitelů Ladislava Klímy. - Sbírka byla editorem Miroslavem Kromišem nazvána Zet jako symbol pomyslné tečky za celým Klímovým dílem, kdy právě sbírkou Zet bylo ukončeno dlouholeté úsilí o znovuvydání všech již dříve vydaných Klímových textů (tedy s výjimkou Klímova dramatu Matěj Poctivý, jež bylo poprvé a zatím naposled vydáno v roce 1922) a dále je v této sbírce obsažena i čtveřice dopisů, jež nebyla doposud nikdy veřejně publikována.
Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

1928

Utrpení knížete Sternenhocha je dnes suverénně nejznámější dílo nejoriginálnějšího českého filozofa Ladislava Klímy. Román, který Klíma označoval jako groteskní romanetto, do značné míry ironizuje ba i paroduje Klímovu vlastní svébytnou filozofii, s hlavními myšlenkami v egosolipsismu (svět existuje pouze jako vědomí mého Já) a egodeismu (Já jsem Bůh). Román byl poprvé vydán v roce 1928, měsíc po Klímově smrti způsobené kombinací tuberkulózy a nezřízeného pití neředěného lihu. Další vydání vyšla až v rámci druhého znovuobjevení Klímy (za první znovuobjevení lze považovat zhudebnění a performanci jeho textů undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe a osobností Ivana Martina Jirouse v polovině 70. let) po roce 1989, kdy hned v roce 1990 vyšel román hned ve dvou vydáních.
Kategorie
06. Červen 2013
úryvek z Velkého románu
Vrátil se opět do své jeskyně a ponořil se v hluboké myšlení. Bezděky musil stále myslit na Bohorodičku.
Tu zdálo se mu, že vidí stranou něco, čeho tam dříve neviděl, - něco rudého. Pohlédl. V koutě míhalo se cosi, - nabývalo obrysů. Dole bylo to červené, nahoře bílé. Přetřel si oči, chvíli je měl zavřené, pak je opět otevřel. Zjev se neztratil, - naopak stála zde teď - žena.
27. Únor 2008

KNIŽNÍ VYDÁNÍ MIMO SPISY

  1. Svět jako vědomí a nic
    1. vydání; Praha 1904, nákladem vlastním v komisi a tiskem Emanuela Stivína; anonymní vydání - autor označen šifrou L; 223x128, brož., bleděmodrá obálka; 164 str.
  2. Traktáty a diktáty - Filosofické úvahy
    1. vydání; Praha 1922, vydal Emanuel Chalupný (neuvedeno) v komisi dr. O. Štorcha-Mariena; obálka (linoryt) Vlastimil Hoffmann; Tiskla Tribuna; 181x136, brož., šedozelená obálka s červeným a černým tiskem, velmi špatný papír i sazba. Existují dvě varianty - na silnějším dřevitém žlutém rýhovaném papíru a "na lepším papíře s autografem"- tenčím, prosvítajícím bílém papíru, kde titulní listy všech výtisků byly Klímou signovány černým inkoustem; v první verzi je kniha asi o 2 mm tlustší, jinak jsou zcela identické, včetně obálky; nakladatelská vazba podle všeho neexistuje; 224 str.; 24 Kč, přednostní 34 Kč.
Kategorie
27. Únor 2008
  1. Abrams, E.: Úvod, in Ladislav Klíma: Velký román, 1996.
  2. Bodlák, K.: Ladislav Klíma po dvaceti letech. Orientace, 2, 1967, č.7, str. 88 - 93.
  3. Bodlák, K.: Myšlenkový svět Ladislava Klímy, In: Bodlák K. - Vápeník, R: Ladislav Klíma. Filosof - básník.
27. Únor 2008
KlimaDearFriend.gif
Ještě jednou: upřímnou radost způsobila mně upřímnost zájmu Vašeho o moje psychika. Upřímné jsou Vaše názory na mne a opravdivé; hluboké a mužné; že by spočívaly na znalosti mé osoby, nemohu jim přiznat. Vždy tvoří člověk člověka k obrazu svému . . . Chci podat zde svůj vlastní – malý a nedostatečný – pohled na sebe. Žádáte, bych podal zprávu o sobě: nejlepší zprávou takovou je autoportrait: činy člověka, stav jeho – vše vyčte z něho dobré oko; podávat každé jiné zprávy o sobě a autoportrait jim nepředeslat je totéž jako učit žáka syntaxi dříve, než grammatice. – Obtížno podávat autoportrait, – intellektu i affektům. Sebe sama vidět je poloviční zázrak, jako sebe sama vyzdvihnout. A nepříjemno chválit sebe a hanět sebe i být k sobě spravedlivým: činit se směšným, stavit vředy své na odiv, vůbec se obnažovat. Přes to vůči Vám činím tak rád.
27. Únor 2008
Dopis Fr. Drtikolovi ze dne 7. XI. 1917
Podal jste v listu svém pěknou lapidární skici Svého stavu, nedostatek detailu činí situaci toho, kdo chce o věci pronésti své slovo, obtížnou: shovívavost k dopisu tomuto je trochu Vaší povinností.
27. Únor 2008
Asi 99% sentencí velikých lidí - něco, za co se musí vysoký duch stydět.
 
Není stavění, je jen bourání, - tj. roztrhnutí řetězů.
 
Pilnost - jen lenost myšlení. Jen opičení (např. u žáků), jen křeč pod bičem.
 
Vykřesej ze snu Vůli!
27. Únor 2008
Každá rozkoš je původně jen zamilování si bolesti, každá bolest jen znechucení si rozkoše; a v tom spočívá pravý monismus.
 
Výška měřitelna je dle toho, pokud člověk odpouští. Vznešený vše, obyčejný málo, zhovadilý téměř nic. Obyčejný vše zapomíná, vznešený nic.
Kategorie
27. Únor 2008
Utrpení knížete Sternenhocha

Předmluva

Z pozůstalosti knížete Sternenhocha, jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, jenž dozajista byl by se stal nástupcem Bismarckovým v úřadě kancléřském, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Daemony, dostal se nám do rukou kus jeho deníku. Neváháme s jeho uveřejněním, neboť historie, o niž jedná, je ze všech nám známých jednou z nejpříšernějších a zároveň nejkomičtějších.

1.

Když Sider po prvé projížděl alpským městečkem Cortonou, učinil naň velebný kraj koldokol dojem tak mocný a tak zvláštní, že na nejbližší stanici vystoupil z vlaku a vrátil se tam. A tři dny, které tam pak pobyl, byly nejkouzelnější z celého jeho života. Dosud nepoznaný, poetický lesk prozlacoval bez přetržení jeho duši, proti vůli tryskaly z ní stále a stále mohutné, nejzáhadnější pocity, nejasné sice, ale právě tím nesmírně dráždivé. Často se mu zdálo, že jižjiž musí se mu jádro těchto tušení vyloupnout, ale v tom okamžiku odlétly mu vždy bleskem do dálek nedosažitelných. Byl opojen celým světem, jsoucnost byla mu milenkou, z nitra tryskaly písně, i v nocích objímaly jej magické sny. A přece bylo ve všem tom cosi temně a mocně děsivého; v nejhlubší hloubi měl jistotu, že pode vší tou září zeje nejstrašnější propast.