Láska je jedna z typicky lidských vlastností, kterými se odlišujeme od zvířat. Jistě od Freudových
dob se traduje, že je to čistě „chemická“ záležitost, ale podobných omylů ve své úvaze vyvrátím více.
Člověk se stává plnohodnotnou bytostí jen na základě příslušenství ve společenské skupině, na které
je plně závislý, a odloučenosti ze svého společenství pro něj znamená bezmocnost a je proto zdrojem intenzivní
úzkosti. Nejhlubší lidskou potřebou tedy je překonat odloučenost, při selhání se stává vyvrhelem, který
neodvratně zešílí.