„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadlo Ungelt

05. Leden 2009
Play Strindberg

Play Strindberg

Slavné, ba snad nejslavnější drama Augusta Strindberga Tanec smrti z roku 1901, jež do značné míry ovlivnilo celé divadlo 20. století, dnes zrovna nepatří, snad pro velké nároky jak na herce tak diváky, k těm nejhranějším. Poměrně velké obliby však u nás nalezla její „lidovější“ variace z pera Friedricha Dürrenmatta z roku 1968, Play Strindberg. A zatímco sám Dürrenmatt zjednodušil psychologické dusno původní Strindberovy na hry na roveň frašky, dílo zkázy zcela dokonalo nastudování Divadla Ungelt s hereckým obsazením Chantal Poullain, Jiřím Lábusem a Miroslavem Etzlerem a režií Hany Burešové tak, že Play Strindberg s komikou založenou na kombinaci civilních výstupů, osobních antipatiích postav hraných Chantal Poullain a Jiřím Lábusem, potažmo snad divácky nejvděčnější chybné výslovnosti Poullain, lze v lepším případě nazvat jako produkt bohapusté nudy.