„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Kam kráčí brněnské divadlo?

Kategorie
24. Únor 2008
Brno
Nejsem šovinista, natož pak brněnský patriot, ba pro neznalé, můžeme Brno, co do architektury či urbanistiky, směle přirovnat k takovým skvostům jako nabízí někdejší černá perla socialistické výstavby, Ostrava (a není-li současná znetvořená tvář města již dost zohyzdněna, dílo zkázy se snaží úspěšné dokonat projekty schválené současným magistrátem: výstavba parkovacího domu před Janáčkovým divadlem, obrovská kašna na vyasfaltovaném a železo-betonově-skleněnými architektonickými paskvily lemovaném ústředním Náměstí Svobody či přesun vlakového nádraží o pár stovek metrů dále, aby bylo centrum města uvolněno pro výstavbu dalších betonově skleněných hrůz); nicméně, přirostlo-li mi Brno aspoň trošku k mému srdci, pak prostřednictvím svých divadel, kdy lze toto město položit jako divadlu zaslíbené.
Nicméně bylo-li od konce 60. let symbolem brněnského divadla Divadlo Husa na provázku, v 90. letech pak HaDivadlo či v posledním období i Studio Marta či Divadlo v 7 a půl, pak díky úspěšnému provázání, lobbingu, lezení do zadních tělesných partií potažmo pochlebování ať již neúspěšnému ochotníku v osobě nedávno zesnulého ministra kultury, tak úředníkům brněnského magistrátu, vychází na svůj vrchol nová hvězda v podobě Městského divadla (dříve Divadlo bratří Mrštíků).
Městské divadlo na rozdíl od výše zmíněných divadel nepostavilo svou koncepci na budování kvality, ať již repertoáru tak uměleckého souboru, ale na trvalém přísunu finančních zdrojů z rozpočtu jak města Brna, tak ministerstva kultury, kdy Městské divadlo i pro zahraniční scény za neuvěřitelných nákladů nastuduje 1× či 2× do roka světově prověřený muzikál (z posledních sezón vyjímám Vlasy, Jesus Christ Superstar či Oliver), které jsou ve smrtící kombinaci nevýrazné režie, obvykle samotného ředitele divadla Stanislava Moši, a ještě méně talentovanějšího uměleckého souboru zprzněny tak, že i naprostý laik se popadá za hlavu a nastudované představení po několika reprízách skončí v propadlišti dějin, což je dále provázáno „kusy“ vlastní provenience s naprostou absencí dramatických i hudebních nápadů - to vše s tou nejbombastičtější reklamou, bohatými premiérovými rauty (není výjimkou, že se sponzoringem komerčních subjektů, jež se shodou okolností ucházejí o nějakou tu lukrativní veřejnou zakázku), nadstandardními vztahy k novinářům (čímž je vykoupena jakákoliv kritika, což v případě Městské divadlo znamená ticho po pěšině, protože ani kouzelník není schopen při shlédnutí jakéhokoliv představení vykouzlit cokoliv neutrálnějšího než přízviska typu „nuda“, „antidivadlo“ či ty nejzdařilejší představení jako „kýč“), volnými vstupenkami pro zainteresované subjekty i úředníky, propagací ať ve formě fotografií či nekonfliktních rozhovorů ve svých časopisech Dokořán respektive Colosseum, dojemnou operetkou v propagandistické kampani ohledně „nutnosti“ přesunout brněnské hlavní nádraží o 900 metrů dále, etc.
Výsledkem toho mistrovského fundrisingu, který by ředitel Stanislav Moša mohl, nebýt oné nastíněné neetičnosti a přímém napojení na politické špičky, z místa přednášet na vysoké škole, je pak rok od roku zvyšující se rozpočet, jež od roku 2003 narostl o zcela neuvěřitelných 360 % !!, kdy stav přidáme-li jednomu, ubereme ostatním, řeší městský rozpočet následovně:
divadlo 2003
(mil. kč)
2004
(mil. kč)
2005
(mil. kč)
2006
(mil. kč)
2005/2006
(%)
2003/2006
(%)
Městské divadlo 46,956 111,361 126,578 169,595 + 34,0 + 361,2
Národní divadlo v Brně 192,688 191,870 190,526 196,222 - 3,0 + 1,8
Centrum experimentálního divadla v Brně
(CED, Husa na provázku, HaDivadlo)
25,453 32,138 33,108 33,087 - 0,1 + 30,0
Loutkové divadlo Radost 15,544 18,001 18,084 17,784 - 1,7 + 14,4
Divadlo v 7 a půl 0,531 0,7 0,7 0,45 - 35,7 - 15,3
Polárka 1,95 (4,95)[1] 0 (5,13)[1] 0 (5,7)[1] ?? 0 0
Divadlo Líšeň 0,05 0,05 0,36 0,45 + 25 + 900
Barka ?? 0,24 ?? 0,45 0 0
[1] Náklady divadla Polárka kryty z rozpočtu městské části Brno-Střed.
Městské divadlo v Brně, Národní divadlo v Brně, Centrum experimentálního divadla v Brně a Loutkové divadlo Radost mají ze své statutu oficiálních městských divadel své náklady zajištěny z městského rozpočtu; ostatní divadla musí každoročně o svou dotaci žádat a záleží jen na rozhodnutí příslušných úředníků, zda jim bude dotace (kryjící jen cca 10% skutečných ročních nákladů) přidělena.
Tato městská divadla jsou navíc bohatě podporovány i ze strany státního rozpočtu prostřednictvím dotací ze strany ministerstva kultury, kdy ze státního rozpočtu byla mimo jiné finančně zajištěna i výstavba hudební scény Městského divadla ve výši 370 mil. další desítky miliónů, jež jdou mimo neinvestiční podporu kultury na úpravu přidruženého okolí hudební scény Městského divadla přispívá městský rozpočet.
Tedy vrátíme-li se zpět k výchozí otázce „Kam kráčí brněnské divadlo?“, nemůžeme nenabýt dojmu, že snahou brněnského magistrátu je divadlo v Brně zničit, kdy vynecháme-li Národní divadlo, jež je sice proslulé svou chabou činohrou, která se co do kvality může měřit i s Městským divadlem, ale současně zajišťuje umělecky i finančně nejnáročnější baletní a operní představení obvykle s mimo brněnskými ba zahraničními sólisty, zjistíme, že moloch Městského divadla rok od roku ubírá stále více z pomyslného koláče prostředků určených pro odbor kultury tak, že v roce letošním si ukrojí více než ¾ prostředků určených brněnskému divadlu.
Tato, vzhledem k obrovské propasti co do umělecké kvality, jež se mezi Městským divadlem a těmi zbývajícími tyčí, absurdní situace je dále provázena strachem dosavadní praxi jakkoliv kritizovat, protože příští rok zákonitě přijde to, co potkalo například Divadlo v 7 a půl, jehož příspěvek byl meziročně snížen na méně než 2/3.

 

Zatím nikdo nehlasoval