V noci jsem snil, že jsem motýlem

Salman Rushdie stojí tak trochu v pozadí svého nejznámějšího díla Satanské verše, jenž mu přineslo, byť poněkud kontroverzní, celosvětovou popularitu. Avšak Rushdie není jen jeho synonymem, ale je jedním z nejlepších indických autorů současnosti, byť se dle vlastních slov považuje za vyděděnce, který nepatří ani do západního ani do východního světa.

Salman Rushdie se narodil 19. června 1947 v Bombaji (dnešní Mumbaj) v liberální muslimské rodině, jež se odmítla vystěhovat do separujícího se Pákistánu. Vystudoval univerzitu v Cambridge a později se i stal britským občanem. Po několika letech skrývání se Rushdie v roce 2004 se počtvrté oženil s indickou modelkou a herečkou Padma Laksmi a nyní se snaží opět žít jako normální občan.

Jeho dílo se vyznačuje přirozeným stylem, který míchá fantazii se skutečnými reáliemi, autobiografické zážitky s příběhy indických přistěhovalců a nejvěrněji jej lze zaškatulkovat pod označení magický realismus.

Rushdieho první výtvor Grimus z roku 1975, jež balancuje na pomezí pohádky a science-fiction, zapadl zcela bez povšimnutí jak ze strany čtenářů tak kritiky, ale již jeho druhá kniha Půlnoční děti (Midnight’s children) z roku 1980 jej celosvětově proslavila a to ani ne tak pro své nesporné kvality - Půlnoční děti jsou považovány za nejlepší Rushdieho dílo, ale pro kontroverzi, již kniha vyvolala v jeho rodné Indii a pro kterou byl Rushdie donucen emigrovat. Nicméně mediální popularita sebou přinesla i značné množtví prodaných výtisků a nelze se nedomnívat, že Rushdie tento úspěšný obchodní model použil i v případě Satanských veršů, byť si musel být jako muslim vědom, jakou reakci vyvolá. Ale jak Půlnoční děti tak Satanské verše ve svém námětu vycházejí z vrcholných děl západní literatury - Půlnoční děti mají svou inspiraci v Plechovém bubínku Güntera Grasse, Satanské verše v Mistrovi a Markétce Michaila Bulgakova.

V novele Hanba (Shame) z roku 1983, Rushdie formou pohádky tlumočí vlastní interpretaci dějin Pákistánu s předlohami postav v Zulfikarovi Alí Bhuttem a generálovi Muhamadovi Zia-ul-Haq, ale jak v Půlnočních dětech tak v Hanbě Rushdie opustil svůj charakteristický magický styl.

V dalších dílech jsou pro Rushdieho ústředním námětem indičtí emigranti, avšak skutečný význam je posunut k literárnímu experimentování.

Salman Rushdie za své dílo získal i řadu literárních ocenění: Cenu nakladatelů z roku 1993 za novelu Půlnoční děti, je členem Královské literární společnosti (Royal Society of Literature), Komtur umění a literatury (Commandeur des Arts et des Lettres) a prezidentem amerického PEN klubu.