V noci jsem snil, že jsem motýlem

Salman Rushdie ve svém díle typicky kombinuje prvky magického realismu a příběhu s pozadím v autentických osobách a událostech., Vypravěčský styl kolážově kombinuje klasickou románovou stylistiku s volným esejem tak, že celé Rushdieho dílo lze umístit někam mezi Gabriela Garcíu Márqueze, mistra žánru magického realismu, a Milana Kunderu, předního představitele moderního eseje. Ovšem s tím dodatkem, že kvalit obou Rushdie dosahuje jen z malé části.

V chronologickém pořadí třetí kniha Salmana Rushdieho Hanba z roku 1983 se alegoricky vrací do Rushdieho rodného (narodil se ještě v nerozdělené Indii) Pákistánu, kdy na pozadí ústředního tématu společenské hanby, paroduje jak pákistánský politický boj o moc tak rodinné příslušníky předních pákistánských politiků z konce 70. let - Zulfikara Aliho Bhutta (ministr zahraničí /1963-1966/, prezident /1971-1973/, předseda vlády /1973-1977/) a Muhammada Zia-ul-Haqa (vrchní generál pákistánských vojsk /1976-1988/, prezident /1978-1988/).

Rushdie umisťuje své příběhy takřka výhradně do reálií a historických událostí i osob oblasti Středního Východu. Pro západního čtenáře, na kterého se Rushdie výhradně obrací, je hlavní devizou jeho díla exotičnost spočívající jak v cizokrajnosti země bývalého Britského impéria, tak v chaosu politických i společenských změn, kdy Pákistán od počátku 50.  lavíruje mezi demokratickým aparátem britského stylu a islamistickým zřízením se zákony šaría.