V noci jsem snil, že jsem motýlem

Michail Afanasjevič Bulgakov beze sporu patří k jedněm z nejlepších spisovatelů 20. století, byť byl jeho život naplněn velmi dramatickými událostmi a zvraty, kdy Josif Vissarionovič STALIN 15× shlédl jeho drama Dny Turbinových a současně byla řada jeho děl zcenzurována či zakázána tak, že drtivá většina vyšla tiskem až několik desetiletí po jeho smrti.

Bulgakov se narodil 15. března (podle starého kalendáře 3.) 1891 v Kyjevě v rodině učitele na kyjevské duchovní akademii, kde vyučoval západoevropská náboženství a rovněž působil jako cenzor francouzských, anglických a německých knih, avšak krom těchto jazyků ovládal latinu, řečtinu a četl literaturu všech slovanských národů (včetně české) v originálech. Po absolvování gymnázia v Kyjevě se zapsal na lékařskou fakultu, avšak studium v roce 1915 přerušil a přihlásil se jako dobrovolník do vojenského lazaretu. V roce 1916 mu byl vystaven lékařský diplom a Bulgakov působil jako lékař ve vesnici Nikolskoje. Toto působiště se mu později stalo podnětem pro Zápisky mladého lékaře. V únoru 1918 je demobilizován a krátce na to opět povolán do Bílé armády a jako lékař převelen na Kavkaz a do Vladivostoku, kde onemocněl břišním tyfem. Bulgakov poté zanechá medicíny a rozhodne se plně věnovat literatuře - pořádá literární večery věnované Čechovovi a Puškinovi, píše Zápisky mladého lékaře a divadelní hry Sebeobrana, Bratři Turbinovové, Ženichové z hlíny a Pařížští komunardi z nichž některé měly úspěch, ale Bulgakov je posléze všechny spálil.

V roce 1921 odjíždí po Moskvy, kde v nakladatelství Nakanuně (V předvečer), vydává část Zápisků na manžetách, povídku Krvavá koruna a několik fejetonů. Od červnu 1922 pracuje v časopise Gudok (Siréna), kde se seznámil s řadou budoucích velkých ruských spisovatelů - Ilfem, Katajevem a Babelem.

Dále pracuje na románu Bílá garda, v časopise Rossija je otištěna druhá část Zápisků na manžetách. V roce 1924 vychází v almanachu Nědra (Útroby) novela Diaboliáda, později pak Osudná vejce a Čičikovovo putování. Cenzurou ja ale zakázána novela Psí srdce, jež vyjde až v roce 1987. Koncem srpna 1925 Bulgakov dokončil první verzi své hry Bílá garda - premiéra 5. října 1926, poprvé publikovanou až v roce 1966, jež byla přijata s nadšením nejen ze strany umělců ale i samotného Stalina, kterou ji viděl asi 15×, ale z politických důvodů byl její název změněn na Dny Turbinových. Umělecké divadlo hru přijalo s nadšením. Na jaře téhož roku začal psát další velmi úspěšnou hru, byť byla kritikou charakterizována jako „ideologicky škodlivá“, Zojčin byt, jež měla premiéru 28. října 1926 a byla z repertoáru stažena v březnu 1929.

V březnu 1927 Komornímu divadlu odevzdal text hry Purpurový ostrov a o měsíc později uzavírá smlouvu s MCHAT o napsání hry o osmi snech z občanské války - Útěk. Téhož měsíce je mu při domovní prohlídce zabaven deník a rukopis novely Psí srdce.

V listopadu 1928 je uvedena premiéra Purpurového ostrova, ale o necelý půlrok později je tato hra i se Zojčiným bytem a Dny Turbinových stažena z repertoáru. Rovněž jsou přerušeny zkoušky na hře Útěk a Bulgakovovy hry tak zcela zmizely z repertoáru ruských divadel, ale jeho hry se začínají objevovat v zahraničí - v Paříži je uveden Zojčin byt, jež v Brně roku 1934 uvedena pod názvem Byt paní Zoe, avšak vzhledem k tom, že Sovětský Svaz nebyl členem bernské konference, nebyli ruští autoři chráněni autorskými právy a jejich díla mohla být v zahraničí uváděna bez svolení i honoráře, pročež v červenci 1929 se Bulgakov dopisem obrací na Stalina, Kalinina a Gorkého, aby byl vyhoštěn za hranice SSSR, neboť jeho díla jsou kradena a dále publikována v zahraničí aniž by bylo často uvedeno jeho jméno

Jeho žádost ale byla přirozeně zamítnuta.

Na začátku roku 1929 začíná Bulgakov psát pod pracovním názvem Inženýrovo kopyto první verzi románu Mistr a Markétka. Na podzim téhož roku začne psát z finančních důvodů drama o Moliérovi - MCHAT žádal, aby Bulgakov vrátil zálohu na nerealizovaný Útěk, ale Bulgakov peníze již neměl, a proto chtěl dluh se splatit z honoráře za svou novou hru, ale 18. března 1930 divadlo autorovi oznámilo, že hra Moliér byla cenzurou zakázána. V květnu zahajuje práci na dramatizaci Mrtvých duší, ale pro zásahy cenzury bul nucen původní návrh přeškrtat tak, že hra poté propadla.

V roce 1931 píše na objednávku leningradského divadla sci-fi hru Adam a Eva. V únoru 1932 jsou na osobní příkaz Stalina obnoveny zkoušky na Dnech Turbinových s obnovenou premiérou dne 18. února. Stejného měsíce začíná pracovat na životopisném románu Život pana Moliéra.

Poté se Bulgakov se na dva roky odmlčel. V roce 1934 napsal scénáře k Mrtvým duším a Revizorovi, ale ani jeden z nich nebyl realizován. Stejného roku začíná psát životopisné drama Puškin (vydáno 1955). Dále píše libreta Černé moře, Petr I., drama Don Quijot a ke Stalinovým šedesátinám hru Batum, avšak nejvíce času věnuje Divadelnímu románu (vydáno 1965), na kterém pracuje od roku 1936, ale nestihne jej již dokončit, a románu Mistr a Markétka (vydáno 1966), jejž dokončí pět dní před svou smrtí s tím, že poslední kapitoly již jen diktoval.

Michail Afanasjevič Bulgakov zemřel 20. března 1940 v Moskvě.