V noci jsem snil, že jsem motýlem

Rokem vzniku dramatu Strýček Váňa Antona Pavloviče Čechova bývá sice zpravidla uváděn letopočet 1899, nicméně skutečné časové období, ve kterém Čechov zcela přepracoval své nepříliš povedené drama z roku 1889 Lesní démon, kdy krom přepsání ústřední zápletky a znejednoznačení závěrečného vyznění vypustil i více než polovinu všech postav, bývá pokládáno někam za rok 1891, ve kterém Čechov strávil tři měsíce rozhovory na vězeňském ostrově Sachalin v severním Pacifiku, kdy mapoval nelehký život vězňů v sibiřském vyhnanství.

V roce 1899 vychází Strýček Váňa tiskem a v roce 1900 byl poprvé nastudován ve slavném Moskevském divadle MCHAT v režii jednoho z vůbec nejlepších divadelních režisérů všech dob, Konstantina Stanislavského.

Ústřední téma hry lze charakterizovat jako hledání smyslu života. Zápletka je postavena na psychologické interakci názorově i povahově zcela odlišných postav: Strýček Váňa se vzdal svého podílu na dědictví ve prospěch své sestry, jež se vdala za moskevského profesora Serebrjakova, kterého Váňa po celý život nekriticky adoroval. Po několika desetiletích, poté co profesor odešel do důchodu a přestěhoval se svou novou manželkou na Váňův statek, Váňa vystřízlivěl a zjistil, že Serebrjakov není oním géniem, pro kterého mělo smysl obětovat svůj život, tak jak činil doposud tím, že de facto zdarma dřel jako správce sestřina statku. Po několikaměsíčním období melancholie a nečinnosti, kdy se dokonce pokusí profesora zastřelit z revolveru, se opět vrací k práci s tím, že bude nadále profesorovi vyplácet jeho apanáž, protože zjistil, že i ta nejnesmyslnější práce dává životu tolik potřebný smysl a řád, ať již jako správce statku nebo jako neoriginální kompilátor profesor Serebrjakov.