„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Anton Pavlovič Čechov: Racek

08. Leden 2009
Anton Pavlovič Čechov: Racek

Anton Pavlovič Čechov: Racek

Чайка, 1896

Anton Pavlovič Čechov neměl jako dramatik na růžích ustláno, ba ač na Čechovově odkazu stojí celé moderní divadlo, byl jeho první divadelní pokus o celovečerní divadelní drama Ivanov z let 1887-89 diváky vypískán. Úspěch sice zaznamenaly jednoaktovky Medvěd (1888), Svatba (1889) či Jubileum (1892), nicméně další pokusy - psychologické drama Racek z roku 1896 a rok později i Strýček Váňa opět zcela propadly, protože Čechovovo novátorské pojetí, kdy je smysl jeho her namísto v dějové linii skryt v psychologii postav a jejich vzájemné interakci, zůstalo nepochopeno. Čechova jako dramatika tak nejen pro Moskvu, či Rusko, ale i svět a současné divadlo jako celek objevilo až v roce 1898 čerstvě založené Moskevské umělecké divadlo (Московский художественный академический театр - MCHAT), které v režii Konstantina Stanislavského uvedlo inscenaci Racka, jež zaznamenala nejen obrovský úspěch u diváků, ale i celosvětově proslavila jak Čechova tak MCHAT samotný.
Drama Racek kombinuje pro Čechova velmi typický styl trpké komedie s absencí děje ale i vývoje postav, což je nahrazeno dvouletým časovým skokem mezi třetím a čtvrtým dějstvím. Za přeobraz Racka je vzhledem k podobnosti dramatické výstavby i archetypů hlavních postav pokládán Hamlet Williama Shakespeara: Konstatin Treplev - Hamlet, Treplevova Irina Arkadinová - královna Gertruda, spisovatel B. A. Trigorin - král Claudius.
Zápletka hry je však postavena na vzájemné psychologické odlišnosti jednotlivých postav, kdy je romantický Konstatin Treplev s velkými literárními i dramatickými ambicemi konfrontován se svou pragmatickou matkou, jež si svou hodnotu odvozuje od svého přesvědčení, že je velkou umělkyní i velmi krásnou ženou, která mu však přes poněkud teatrální projevy mateřské lásky odmítá poskytnout jakoukoliv finanční pomoc.
Treplev je zamilován do dcery ze sousedního statku Niny, jež se po vzoru Treplevovy matky touží stát herečkou, Trepleva zase tajně a beznadějně miluje dcera správce statku Sorina, Máša, do které je opět neopětovaně zamilován učitel Medvěděnko.
Treplev se pokusí etablovat jako dramatik, ale jeho hra je již apriori jak matkou tak spisovatelem Trigorinem ponížena tak, že její jediné provedení na zahradě statku předčasně ukončí. Treplev se poté pokusí spáchat sebevraždu, avšak je zachráněn doktorem Dornem, jenž ve hře hraje vedlejší avšak velmi důležitou roli katalyzátoru. Matka se snaží poté, co Treplev vyzve sžírán žárlivostí jak k matce tak k Nině na souboj Trigorina, zabránit skandálu, ale těsně před společným odjezdem Nina vyzná Trigorinovi lásku a sama sebe přirovná k zastřelenému rackovi.
Čtvrté dějství je odděleno časovou mezerou dvou let, ve kterých se Nina stala Trigorinovou milenkou, ale též se jí splnil její sen a stala se herečkou, byť, jak si sama uvědomovala, bez talentu. Máša se vdala za Medvěděnka, avšak dále miluje Trepleva, který se mezitím poměrně úspěšně prosadil jako literát. Navenek by se mohlo zdát, že všichni přítomní prošli za ony dvě léta velkou vnitřní katarzí, avšak krom několika zdánlivě významných událostí se jednotlivé postavy nikam neposunuly. - Treplev je nadále svou matkou považován za beznadějně neúspěšného snílka, ne-li ztroskotance, Nina odmítne jeho nabídku k sňatku s tím, že stále miluje jen Trigorina tak, že se Treplev bez naděje lásku i pochopení jak ze strany matky tak Niny napodruhé, tentokrát „úspěšně“, zastřelí.
PřílohaVelikost
Anton Pavlovič Čechov: Racek241.92 KB
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.1 (14 hlasů)