Kategorie
12. Červen 2013
Frühlings Erwachen, 1891
To, že Frank Wedekind byl jedním z nejvíce provokujících dramatiků z přelomu 19. a 20. století dosvědčují jak časté cenzorské zásahy, kdy řada jeho her byla buď zakazována zcela nebo alespoň notně proškrtána o ožehavé otevřeně erotické pasáže, tak to dosvědčuje i dobový záznam Ottova slovníku naučného, který na straně jedné uznává Wedekindovy nepochybné kvality brilantního dramatika, na straně druhé se však pouští až do osobně pojatého odsouzení: „Wedekind jest cynicky bezohledný analytik erotický, satirik a groteskní karikaturista, inspirující se pitvornými a potvornými přemety a gesty té frašky, kterou jest mu život a hlavně život erótický; jeho satira má někdy rys jakési velikosti v bezohlednosti a osudné logice i v nihilistické trpkosti, jimiž pracuje; ale často zabíhá také v pouhou marottu, cynickou schválnost a rozbitou posunčinu.“
Jako dramatik Wedekind debutoval již v roce 1890 a o rok později pak napsal svou vůbec nejslavnější, nejprovokativnější a dodnes nejčastěji uváděnou hru Probuzení jara (v českých divadlech často uváděna pod názvem Procitnutí jara), ale divadelní produkce hry byla po dobu patnácti let zakazována a poprvé tak byla uvedena v roce 1906 v Mnichově a to v režii Maxe Reindhardta. - O dva roky dříve, v roce 1904 pak měly svou premiéru dvě další Wedekindovy provokativní dramata a to Duch země (z roku 1895) a Pandořina skříňka (1904) - dnes často uváděnými v jednom celku pod názvem Lulu - z Wedekinda se tak rázem stal slavný dramatik i symbol nastupujícího moderního divadla.
V českých divadlech byla Wedekindova dramata poprvé uvedena až v sezóně 1968/69, tedy s takřka osmdesátiletým zpožděním, přesto byla vzápětí zakázána a znovu se u nás objevila až v 90. letech. Pro formu je nutné dodat, že na motivy Probuzení jara vznikl i muzikál a to s premiérou na Broadway v roce 2006, který však již přirozeně jen obrušoval hrany původního dramatu.
Hra Probuzení jara, s původním podtitulem „dětská tragédie“, pojednává o probouzející se sexualitě mládeže v prudérním prostředí na konci 19. století, kdy je sexualita natož pak erotika tabuizována a i dospívající děti jsou v pubertě vychovávány s tím, že plození dětí je čistě duchovní akt. Nevědomost dětí pak ve Wedekindově příběhu vede k tragédii dvou nevinných zvídavých čtrnáctiletých dětí ze středostavovských kruhů, kdy Vendulka umírá při dryáčnickém potratu a Melichar páchá sebevraždu.
Děj se odehrává v prostředí maloměsta a ve hře vystupují především dětské postavy - chlapci Melichar, Mořic, Jeník, Arnošt a dívky Vendulka, Marta, Tea, Ilsa, které jsou ve vedlejších rolích doplněny postavami rodičů a učitelského sboru. Stěžejními postavami jsou ale Melichar a Vendulka, jež nad své vrstevníky vynikají svou inteligencí, duševní vyspělostí ale i sociálním cítěním.
Chlapci po většinu část hry řeší témata školních úkolů ale i probouzející se touhy, se kterou nevědí, jak se mají vyrovnat. Dívky zase řeší svou rodinu, chlapce, kteří se jim líbí, a na sexuální otázky se na rozdíl od chlapců, kteří si své velmi mělké vědomosti předávají mezi sebou, se snaží získat odpověď od svých matek, ale ty s nimi jednají jako s nevědoucími dětmi a narození dítěte vysvětlují tím, že do domu přiletí čáp.
Melichar a Vendulka pak spolu mají sexuální styk, který nevznikl ani tak sexuální touhou jako spíš kombinací nevědomosti a zvídavosti. Současně spáchá Melicharův kamarád Mořic sebevraždu, protože propadl na gymnáziu, ale učitelský sbor jako příčinu určil jeho pomatení pod vlivem Melicharova dopisu, ve kterém stydlivému Mořicovi předává své vědomosti o souloži a plození dětí. - Melichar je proto vyloučen ze školy a poté, co matka Vendulky zadrží jeho omluvný dopis, ve kterém si dává vinu za znásilnění Vendulky, je svými rodiči poslán do polepšovny. Z té se mu podaří utéci a v závěrečné fantaskní scéně se u hrobu Vendulky, jež zemřela při nezdařeném potratu, setkává s Mořicovým duchem, která jej láká, aby také spáchal sebevraždu. Melichar však namísto toho odchází s tajemným mužem, kterého můžeme ztotožnit s ďáblem.
Použitá literatura:
- Frank Wedekind, Probuzení jara, Artur: Praha, 2011.