V noci jsem snil, že jsem motýlem

Leonce a Lena, co do pořadí vzniku, druhá hra německého revolučního dramatika George Büchnera vznikla na jaře 1836, kdy se Büchner chtěl zúčastnit dramatické soutěže o nejlepší divadelní komedii, kterou vyhlásilo nakladatelství Cotta. Büchner však nestihl uzávěrku soutěže a libreto hry mu bylo vráceno nepřečtené zpět. Své premiéry se pak hra dočkala až o šest desetiletí později, kdy ji konkrétně dne 31. května 1895 uvedla mnichovské divadlo Intimes Theater.

Jak bylo vzpomenuto úvodem, zadáním byl komediální žánr, který však Büchner překročil směrem k satiře, parodující parafrázi Shakespearova Hamleta a myšlenkami, které své souznění našly až s nástupem avantgardy a zejména pozdějšího německého expresionismu.

Leonce, zasněně melancholický korunní princ království Poppo, a Lena, princezna z království Pipi se vzbouří, proti rozhodnutí svých královských otců a nezávisle na tom druhém utečou do Itálie, kde se nepoznáni tím druhým do sebe zamilují. Po návratu do království Poppo je sice odhalena jejich identita, ale Leonce a Lena již neberou svůj sňatek jako zvůli rodičů ale jako zásah vyšší prozřetelnosti.

Skutečný podtext hry je však nutné hledat v Büchnerově sociální kritice, kdy v souladu se svou dřívější činností v Společnosti pro lidská práva, se vysmívá existenciálním problémům, které řeší Leonce jako nástupník trůnu - jako hlupákům se posmívá všem, kdo musí pracovat.