V noci jsem snil, že jsem motýlem

V pomyslném seznamu nejdůležitějších a nejvlivnějších her moderního dramatu by hra Vojcek německého dramatika, spisovatele a sociálního revolucionáře Georga Büchnera (17. října 1813 – 19. února 1837) zaujímala jedno z nejpřednějších míst a to ačkoliv, nebo právě proto, že Büchner libreto své hry nikdy nedokončil, ba její text se nám dochoval ve dvou odlišných verzích s nečitelnými pasážemi a s neočíslovaným pořadím scén tak, že každá její inscenace je svébytným dílem se spoluautorstvím, do kterého lze krom samotného Büchnera přinejmenším přidělit i celý kolektiv překladatelů, editorů a autorů třetího aktu, jež v Büchnerově textu zcela chybí.

Vojcka Büchner započal psát v období mezi červnem a zářím 1936, ale hru již nedokončil. První vydání ve značně přepracované verzi Karla Emila Franzose pak vychází v roce 1879, první nastudování však uvedlo až mnichovské Residenztheater a to dne 8. listopadu 1913.

Inspirací Büchnerovi byl skutečný příběh vojáka Johanna Christiana Woyzecka, původně parukáře z Lipska, který v roce 1821 v žárlivosti zavraždil svou milenku, vdovu Christianu Woostovou.

Büchner tuto výchozí zápletku rozšířil o sociální podtext, kdy má Vojcek se svou milou Marií, vyhlášenou to krasavicí, nemanželské dítě, a v rámci svého boje o uživení Marie i dítěte Vojcek dělá osobního sluhu Kapitána a současně i zkušebního králíka mírně dementnímu Doktorovi, který na něm dělá své lékařské pokusy.

Ze strany Kapitána je Vojcek plísněn za svůj nemravný život i sprostotu, ze strany Doktora zase podněcován ke schizofrenním stavům a apokalyptickým vidinám.

V Büchnerově podání tak Vojcek není sprostým vrahem, ale pouhou hříčkou v soukolí vyšších sociálních zákonitostí, proti kterým Vojcek neměl šanci se jakkoliv vzepřít.