V noci jsem snil, že jsem motýlem

Podívám-li se seznam vydání díla Egona Erwina Kische za posledních 40 let, nemůžu se ubránit dojmu, že Kisch u nás upadl v takřka zapomnění. Zatímco v němčině patří mezi nejčastěji vydávané autory vůbec, v češtině můžeme počet vydání jeho díla během uplynulých čtyř dekád spočítat na prstech jedné ruky. Ba, jako čtenáři jsme stále odkázáni na překlady z konce 40. až 60. let, které trpí značnými cenzorskými úpravami, ač Kisch, na rozdíl od svého blízkého známého a soukmenovce, Franze Kafky, nikdy neupadl do oficiální nemilosti a naopak přes dobrou znalost skutečných poměrů v bolševickém Sovětském Svazu nikdy nezradil svou příslušnost v komunistické straně (členem Komunistické strany Rakouska se stal v roce 1919)

Počin nakladatelství Labyrint, které se soustředí na vydávání bohatě graficky doprovázených literárních děl, jež v roce 2008 vydalo výběr z Kischových reportáží Hřbitov bohatých psů v novém překladu Gabriely Veselé a Viery Glosikové, tak lze hodnotit jako počin veskrze záslužný.

Sbírka obsahuje výběr reportáží z období mezi léty cca 1910 až 1944 a vychází ze sebraných spisů Egona Kische, které byly vydány v roce 1997. U mnoha reportáží se jedná o vůbec první český překlad.

Jak bylo zmíněno, nakladatelství Labyrint dává značné úsilí i do grafické podoby svých publikací a konkrétně kniha Hřbitov bohatých psů je doprovázena mnoha fotografiemi i ukázkami s Kischových rukopisů a korespondence.

Čistě faktograficky dodávám seznam vydání Kischova díla po roce 1989: