„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Reportáže

Gabriel García Márquez: Zpověď trosečníka

Gabriel García Márquez: Zpověď trosečníka

Relato de un náufrago, 1955 (1970)

Gabriel García Márquez, dnes světoznámý spisovatel a nejlepší autor v žánru magického realismu, začínal svou tvůrčí dráhu jako novinář - a to již od svých prvopočátků, kdy studoval práva na Národní univerzitě v Bogotě, tak i v pozdějším období, kdy i po své nucené emigraci do Evropy, spolupracoval jako zahraniční korespondent. Pro vznik knihy Zpověď trosečníka je ale rozhodující období mezi roky 1954 a 1955, ve kterém Márquez pracoval v redakci nezávislého deníku El Espectador, v němž se věnoval zejména filmovým kritikám. Na podzim roku 1955 však redakci navštíví tou dobou kolumbijský národní hrdina Luis Alejandro Velasco, jenž jako jediný z několika námořníků přežil deset dnů na širém moři poté, co jej a jeho druhy smetla bouře z platby torpédoborce Caldas, s tím, že deníku prodá svůj příběh.
Mariusz Szczygieł: Udělej si ráj

Mariusz Szczygieł: Udělej si ráj

Zrób sobie raj, 2010

V pořadí poslední kniha polského novináře Mariusze Szczygieła Udělej si ráj se podobně jako polský, český, německý či francouzský bestseller, ale též i kniha oceněná jako Evropská kniha roku 2006 - Gottland z roku 2006, věnuje Čechům, respektive přibližuje fenomén Čechů polským čtenářům. Není tedy divu, že za zástupu Szczygiełových knih byly právě jen tyto dvě přeloženy do češtiny.
Egon Erwin Kisch: Hřbitov bohatých psů

Egon Erwin Kisch: Hřbitov bohatých psů

Gesammelte Werke in Einzelausgaben, 1997

Podívám-li se seznam vydání díla Egona Erwina Kische za posledních 40 let, nemůžu se ubránit dojmu, že Kisch u nás upadl v takřka zapomnění. Zatímco v němčině patří mezi nejčastěji vydávané autory vůbec, v češtině můžeme počet vydání jeho díla během uplynulých čtyř dekád spočítat na prstech jedné ruky. Ba, jako čtenáři jsme stále odkázáni na překlady z konce 40. až 60. let, které trpí značnými cenzorskými úpravami, ač Kisch, na rozdíl od svého blízkého známého a soukmenovce, Franze Kafky, nikdy neupadl do oficiální nemilosti a naopak přes dobrou znalost skutečných poměrů v bolševickém Sovětském Svazu nikdy nezradil svou příslušnost v komunistické straně (členem Komunistické strany Rakouska se stal v roce 1919)

Homage to Catalonia, 1938

George Orwell: Hold Katalánsku

George Orwell: Hold Katalánsku

Prakticky až do vydání Farmy zvířat v roce 1945 byl George Orwell znám omezeném okruhu čtenářů, který jej znali jakožto levicového novináře, jenž se však nikdy nedal svázat žádnou ideologií a kritizoval politickou scénu na levé i pravé straně tak, že více než pro své, v té době již bohaté, prozaické o žurnalistické dílo, jej předcházela pověst nesmiřitelného novináře a pro mnohé i provokatéra.
Egon Erwin Kisch: Pražský pitaval

Egon Erwin Kisch: Pražský pitaval

Prager Pitaval, 1931

Zuřivý reportér (der rasende Reporter) Egon Erwin Kisch patří společně s Franzem Kafkou a Gustavem Meyrinkem do triumvirátu pražských německých spisovatelů židovského původu, kteří se paradoxně zasloužili o dodnes nevyprchávající světový věhlas jak Prahy, tak české literatury jako celku. - Kafkou Praha, respektive přesněji její obraz, získala na své existenciální neuchopitelnosti, Meyrinkem svou záhadnou tajemnost a Kisch dodal její punc světáckosti. (Nicméně nikomu již asi nebude vadit menší paradox, že hraje-li Praha v Kafkově díle vůbec nějakou pak spíše jen negativní roli. Meyrink byl z Prahy vyhnán, na základě falešného soudního obvinění, jež rázně ukončilo jeho kariéru bankéře. A Kisch byl více světoběžník s hlavní adresou v Berlíně.)
Egon Erwin Kisch: Pražská dobrodružství

Egon Erwin Kisch: Pražská dobrodružství

Die Abenteuer in Prag, 1920

Byť světoběžník a byť německy mluvící Žid je Egon Erwin Kisch, i jeho beletristické dílo a nejznámější novinové reportáže, nerozlučně spjat s Prahou, jejíž již před lety dávno zapomenutou podobu uchoval ve výběru svých fejetonů Pražská dobrodružství.
Egon Erwin Kisch: Tajná Čína

Egon Erwin Kisch: Tajná Čína

China Geheim, 1933

„Zuřivý reportér“ (Der rasende Reporter) Egon Erwin Kisch je dnes širšímu čtenářstvu znám zejména prostřednictvím svého nejslavnějšího románu Pasák, který dodnes velmi autenticky navozuje sociální poměry i prostředí nejchudších pražských obyvatel z přelomu 19. a 20. století. To, co však Kische nesmazatelně zapsalo do dějin, je jeho novinářská zarputilost odhalovat špínu i zlo snoubená s mimořádným intelektem a vědomostním rozhledem, pro který můžeme v dnešní novinářské populaci jen stěží najít nějaké paralely.
V roce 1921 jsem strávil několik týdnů v Hôpital X patnáctého pařížského obvodu. Úředníci mě podrobili obvyklému výslechu u přijímací přepážky. Asi dvacet minut jsem byl nucen zodpovídat nejrůznější dotazy, než mi vůbec dovolili vstoupit dovnitř. Jestli jste někdy vyplňovali formuláře v románsky mluvících zemích, víte asi, jaký druh otázek mám na mysli. Už několik dní jsem nebyl s to převádět Réaumury na stupně Fahrenheita, pamatuji se jen, že jsem měl teplotu kolem 103 (39,5 °C), a než bylo interview u konce, sotva jsem se držel na nohou. Za mnou čekal hlouček pacientů, až přijdou na řadu, nesli si šatstvo v ranečcích z barevných šátků.