05. Červen 2011
Josef Škvorecký: Farářův konec
1969
Někdy na počátku padesátých let jsem v novinách četl noticku o podvodníkovi, který osm měsíců žil v jedné horské vsi ze štědrosti nic netušících farníků - jako všechno, co jsem kdy napsal, kotví tedy historie falešného faráře ve skutečnosti. A jako všechno v umění, znamená - alespoň pro mne - mnoho věcí. Je to mé vyznání víry v příběh, v toho nestárnoucího staršího bratra mladších epických postupů; je to přátelský slib daný kdysi Janě Brejchové a Vlastimilu Brodskému; je to slunečná vzpomínka na letní den v Těptíně, kde jsem to všechno při natáčení „Slavností a hostí“, poprvé vyprávěl Evaldu Schormovi. Je to platónská idea vesnice pohádek, na jejímž pouťovém pozadí bojují svůj směšnohrdinský zápas Kantor a Kostelník, člověk abstrakt a člověk konkrét, dva principy životní dialektiky, v jejichž interakci a nepřátelském vztahu spočívá - dnad - řešení vesnice. Je-li tu nějaké řešení, není-li tu jen fraška, možná poezie, jistě sen, touha a na dně trochu nevyhnutelného zoufalství.
Josef Škvorecký
Na základě dávné vzpomínky odkudsi z novin spolu sepsali spisovatel Josef Škvorecký a filmový režisér Evald Schorm scénář o kostelníkovi, který se kdesi v zapadlé vesničce v horách po několik měsíců vydával za kněze a byl nakonec odhalen biskupem shodou okolností v předvečer dne, kdy se jej jakožto reakcionáře a štváče chystala zatknout tajná policie.
Scénář vznikal v letech 1965 až 1968, kdy se přistoupilo k samotnému natáčení. Poslední filmová klapka dle legendy padla v předvečer okupace Československa vojsky pěti spřátelených zemí, tedy 20. srpna 1968, a do kin se film dostal 10. ledna 1969. Poté byl na dlouhá léta, konkrétně až do 1. října 1990, kdy se uskutečnila obnovená premiéra, zavřen v trezoru.
Hlavní postavy, falešného faráře a padlé vesnické holky Majky, Škvorecký psal přímo na tělo Vlastimilu Brodskému a Janě Brejchové. Příběh samotný, který Škvorecký nazývá pohádkou, je natolik mnohovrstevnatý, že bývá vykládán v mnoha interpretacích. - Z těch nejčastějších vyjímám ozvěnu protináboženských procesů z počátku 50. let, kdy je za předobraz kostelníka považován Josef Toufar z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, který byl na základě uměle vykonstruovaných obvinění, že v kostele dělal falešné zázraky, umučen k smrti tajnou státní policií. Další interpretace přirovnává kostelníka k postavě Ježíše Krista a „lehkou“ Majku zase k Máří Magdaléně. Obě dvě interpretace jsou zcela jistě blízko pravdě, současně se však ve Farářově konci promítá i Škvoreckého vlastní vztah k náboženství.
V roce 1969 byl původní literární scénář s lehkými úpravami vydán v knižní podobě. Další Škvoreckého dílo z tohoto roku, Tankový prapor, již zastavil cenzorský zásah.
Použitá literatura:
- Josef Škvorecký, Farářův konec, Kruh: Hradec Králové, 1969.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 5624x přečteno
Zaslat e-mailem
