V noci jsem snil, že jsem motýlem

Typickým hrdinou díla Josefa Škvoreckého je mladý cynik, literát či redaktor, který je značně přelétavý co do objektu své pohlavní vášně. - Ženy, respektive ty nejkrásnější z nich, jsou pro něj nejenom předmětem touhy, a částečně i citu, který se blíží lásce, jenž však tento hrdina vědomě potlačuje ve prospěch svého cynismu, ale zejména je pro něj dobívaní ženy sportem i životním krédem. Tento hrdina má též mnoho rysů samotného Škvoreckého a například hrdina jeho nejslavnějších románů, Zbabělci, Prima sezóna, Mirákl či Tankový prapor - Danny Smiřický - bývá pokládán za autorovo alter ego.

Postava s vlastnostmi i vnějšími rysy Dannyho Smiřického se prolíná napříč takřka celým dílem Josefa Škvoreckého 50. a 60. let. Danny Smiřický není zrovna věrný milenec a nezištný přítel, nicméně tyto jeho nedostatky jsou autorem i čtenáři brány jako daň za jeho sálající charisma a extrovertnost. Jinými slovy, Danny je postava veskrze sympatická. A právě proto Škvorecký v části své prózy od této postavy Dannyho upouští, vytváří namísto ní nové a to přesto, že s Dannym Smiřickým sdílí většinu charakterových vlastností i vad. Míra cynismu ale i bezskupolóznosti těchto postav totiž překračuje hranici, kterou lze ještě tolerovat jako mírnou chybku jinak velmi charismatického sympaťáka. - Škvorecký tak například učinil v prózách Lvíče z roku 1969 s postavou redaktora Karla Ledna a Legenda Emöke z roku 1958 (vydáno v roce 1963), kde zůstává hlavní postava, opět pro změnu redaktora, bezejmenná.

Vyprávění lyrické novely Legenda Emöke je soustředěno na interakci tří zcela odlišných postav, které se zcela náhodou setkají na týdenním politickém školení konaném kdesi v rekreační chatě uprostřed přírody: třicetiletého pražského redaktora, padesátiletého učitele vesnické dvoutřídky a konečně Emöke, maďarsko-slovenské ženy z Košic, jež zklamána životem a zejména pak muži, se obrátí ke křesťanské mystice.

Škvoreckého hrdinové rozhodně netrpí syndromem povýšenosti či ješitnosti - naopak velmi dobře si uvědomují příčiny i důsledky svých činů a nijak se ani navenek netají tím, že jsou bytosti slabé a podléhající mnoha pokušením. Současně však i ve svých nejslabších chvilkách mají úroveň.

A právě úroveň je to, co od sebe dvě postavy Legendy Emöke, redaktora a učitele, odlišuje natolik, že ač jsou oba ve své podstatě děvkaři, lháři a z pohledu Emöke jsou oba zaměnitelní s mnoha jinými muži, kteří ji v minulosti zklamali tím, že jim šlo jen o to jedno, redaktor je ztvárněn jako postava kladná a učitel jako postava veskrze záporná a až odpudivá.

Je asi celkem přirozené, že v rámci týdenního školení z marxismu-leninismu existují reálně jen dvě možnosti, jak alespoň večer utéct nudě, která by se dala krájet - a to se opít nebo se seznámit s nějakým sympatickým protějškem. Učiteli i redaktorovi, jež sdílí společný pokoj, se zalíbí mladá Slovenka Emöke. Učitel je se svých rabiáckým způsobem namlouvání odmítnut a tak o to více žárlí na redaktora, který s Emöke naváže přátelský vztah skrz hovory o povaze náboženské víry Emöke. Když se ale redaktor snaží toto přátelství převést i do milostné roviny, je učitelem udán, že má v Praze snoubenku.

Emöke tak odjíždí do Košic s tím, že redaktor je stejný jako učitel ale i všichni mužští. Redaktor se snaží bránit, že mu nešlo o sex ale o Emöke, slíbí ji, že bude psát, pošle ji knihu o křesťanské víře, ba dokonce ji navštíví, ale nic z toho neuskuteční. Zůstane tak v něm pouze pouze vzpomínka - legenda o Emöke.