„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Karel Čapek: Kniha apokryfů

logo-kniha.jpg

logo-kniha.jpg

Apokryfy, 1932 (Kniha apokryfů, 1945)

Bylo by velkým nedoceněním snižovat osobnost Karla Čapka na pouhého, byť celosvětově proslulého, spisovatele. Naopak, jeho dílo, poselství i význam dalece přesahují původní literární hranice nejen směrem k humanistické filozofii, ve které byl Čapek společně s Tomášem Garrigue Masarykem jednou z předních představitelů, ale Čapka lze položit za vůdčí osobnost, jež udávala krok ale i morální a intelektuální úroveň celé soudobé společnosti.
Rovněž udivující je Čapkův obrovský všeobecný rozhled, kdy se například právě na Čapkových překladech moderních francouzských básníků, formovala celá česká moderní poezie a česká veřejnost se tak například mohla poprvé seznámit s dílem tzv. prokletých básníků.
Avšak i Čapkovo dílo vzhledem ke svému rozsahu příležitostně trpí kolísavou kvalitou. Čehož příkladem je sbírka humorně pojatého výkladu historických i bájeslovných postav a událostí, vydaných nejprve pod názvem Apokryfy v roce 1932, potažmo v rozšířené verzi jako Kniha apokryfů v roce 1945.
Onen intelektuální rozhled, naznačený výše, je zde degradován na pouhé „školometství“, kdy se sice Čapek snaží o vtipné parafráze či alternativní výklad dějin, nicméně tento humor nebude vtipný ani pro „suchého“ profesora dějepisu. - Sám název Apokryfy respektive Kniha apokryfů se co do formy odvolává na názvosloví používané zejména v souvislosti s Biblí. - Za falešné apokryfy byla prohlášena ta soudobá literární svědectví, která nebyla na 1. ekumenickém koncilu v roce 325 zařazena do tzv. Nového zákona (dnes již víme, že až na několik pravděpodobně autentických listů Pavla z Tarsu, je apokryfní Nový zákon jako celek).

Použitá literatura:

  1. Karel Čapek, Kniha apokryfů, Československý spisovatel: Praha, 1955.

Bibliografie:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.4 (8 hlasů)