„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Mark Vonnegut: Expres do ráje

The Eden Express, 1975

Mark Vonnegut: Expres do ráje

Mark Vonnegut: Expres do ráje

Mark Vonnegut bude asi nejen českému čtenáři znám spíše ve spojitosti se svým mnohem slavnějším a na rovinu i literárně talentovanějším otcem, Kurtem Vonnegutem. Přesto je jeho jediné dílo, které napsal, Expres do ráje, velmi ojedinělým úkazem na světovém literárním nebi - jako jediný z obrovského zástupu dokázal velmi realisticky popsat vnitřní pochody duševně nemocného člověka, ale i reakce a přijetí ze strany svého okolí. Vonnegutova autobiografická sonda do schizofrenií zasaženého lidského vědomí je pak navíc rozšířena i o vylíčení atmosféry hnutí hippies, které v době Vonnegutovy nemoci sice dosahovalo svého vrcholu, nicméně Vonnegutova zpověď není zdaleka tak idealistická, jak je nám, Středoevropanům, kteří jsme bosou nohou vykročili z komunistické totality rovnou do egoistické atmosféry kapitalismu, předkládáno, ale naopak byl k sobě přes všeobecnou euforii natolik kritický, aby poznal, že hnutí hippies, je přes veškeré své proklamace svobody i v protikladu k spotřebnímu životu rodičů, stejně vnitřně svázáno nepsanými a nahlas nikdy nevyřčenými zákony.
Jak jsem již předeslal, Mark Vonnegut zdaleka nedisponuje talentem svého otce a Expres do ráje rozhodně není strhujícím vyprávěním v brilantně vybroušeném jazyce. Ale současně je nutné dodat, že sám autor chtěl svému čtenáři na prvním místě podat pravdivý a věrný příběh tak, že více než k beletrii by se jeho vyprávění dalo přirovnat k chronologickým deníkovým zápiskům.
Mark Vonnegut nás se surovou pravdivostí provede obdobím přibližně jednoho roku svého života (byť se asi vzhledem k jeho nemoci bude zdát, že se jedná o období několikanásobně delší), ve kterém celkem třikrát prodělal těžké záchvaty schizofrenie s mezidobími zdánlivého uzdravení, kdy byl dokonce propuštěn „na svobodu“.
První příznaky nemoci přišly v poměrně nenápadné formě ve spojitosti s tripem LSD, kdy se v prvních dnech zdálo, že jeho reakce, jakkoliv jsou odlišné od obvyklého uklidnění se a zpomalení toku myšlenek, jsou jen dočasné projevy drogy. S postupem času se ale Markovy vnější i vnitřní projevy stále stupňovaly od počátečních projevů lítosti, kdy plakal nad ubohostí a zlem světa a každému se omlouval za své domnělé prohřešky. Začal si plést základní slova jako promiň a děkuji, až nebyl schopen ovládat ani svůj jazyk ani tělo a kdy se jeho mysl soustředila na jinak zcela automatické a nevědomé pohyby tak, že nebyl schopen chodit, jíst, ani spát, vydával jen nesrozumitelné výkřiky a jeho mozek bez odpočinku šrotoval na 100% výkon (zdravý člověk není schopen využít ani desetiny svého mozkového potencionálu), což při absenci jídla způsobilo, že po týdenním záchvatu zhubl o několik desítek kilogramů a byl na pokraji smrti hladem (nejčastější důvod smrti schizofreniků, kdy nemocný mozek tělo doslova vyčerpá).
Dalším leitmotivem příběhu, který však tvoří jen kulisu k Markově onemocnění, je malá komunita hippies, kteří se pokusili usadit v lesích Britské Kolumbie v Kanadě, kde se snažili o soběstačné hospodaření v maximálním souladu s přírodou. Jak již ale dokresluje Markův příběh, byl to pokus již od počátku odsouzený k zániku, kdy sám Marek, jako vůdce i zakladatel farmy odešel po roce. Virginie, Markova dívka, která jej podvedla se společným kamarádem, což bylo ostatními považováno za příčinu jeho nemoci, po několika dalších měsících a zbytek i přes příchody dalších nadšenců do dalších dvou let.
To, že to samotní sympatizanti alternativního života neměli nikterak jednoduché, pak ilustruje Markova cesta na sever do Kanady, kdy byl ve Spojených Státech jako podezřelý živel (s dlouhými vlasy) každých 100 km zastavován policií, perzekvován důkladnými osobními prohlídkami a jen s pomocí svého otce, jenž dokázal zaplatit dobrého právníka, byl jako jediný známý případ osvobozen z obvinění držení drog (být hippie znamenalo pro americké soudnictví automatické odsouzení).
Obvyklé charakteristiky hippies jako generace květinových dětí či volné lásky se minimálně v souvislosti s Markovou komunitou jeví jako další z mnoha legend, které ani vzdáleně nemají nic společného s realitou. Virginiina nevěra byla nejen výjimkou, ale více než s potěšením souvisela s frustrací, frigiditou a nefunkčností vztahu s Markem...

Použitá literatura:

  1. Mark Vonnegut, Expres do ráje, Argo: Praha, 1999.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.5 (6 hlasů)