„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Román

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

1928

Utrpení knížete Sternenhocha je dnes suverénně nejznámější dílo nejoriginálnějšího českého filozofa Ladislava Klímy. Román, který Klíma označoval jako groteskní romanetto, do značné míry ironizuje ba i paroduje Klímovu vlastní svébytnou filozofii, s hlavními myšlenkami v egosolipsismu (svět existuje pouze jako vědomí mého Já) a egodeismu (Já jsem Bůh). Román byl poprvé vydán v roce 1928, měsíc po Klímově smrti způsobené kombinací tuberkulózy a nezřízeného pití neředěného lihu. Další vydání vyšla až v rámci druhého znovuobjevení Klímy (za první znovuobjevení lze považovat zhudebnění a performanci jeho textů undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe a osobností Ivana Martina Jirouse v polovině 70. let) po roce 1989, kdy hned v roce 1990 vyšel román hned ve dvou vydáních.
Yann Martel:  Pí a jeho život

Yann Martel: Pí a jeho život

Life of Pi, 2002

Yann Martel byl až do podzimu roku 2002 zcela neznámým kanadským spisovatelem, jenž sice pochází z frankofonní části Kanady, ale píše výhradně anglicky a díky tomu se mohl zúčastnit hodnocení nejprestižnější britské literární ceny Booker Prize. Martel nebyl v rámci této soutěže rozhodně favoritem a to nejen díky tomu, že krom nominovaného románu Pí a jeho život měl na svém kontě jediný a navíc neúspěšný román, ale navíc jej do soutěže nominovalo nezávislé skotské nakladatelství Canongate, což dále snižovalo pravděpodobnost jeho výhry vzhledem k faktu, že od vzniku ceny v roce 1969 vždy vyhrál spisovatel zastupovaný některým ze tří největších anglických nakladatelství. Ale Martel toto prestižní ocenění nakonec získal, což samo o sobě automaticky znamená, že jeho kniha byla v krátké době přeložena do několika desítek dalších jazyků, v roce 2004 pak i do češtiny.
Alexis Jenni: Francouzské umění válečné

Alexis Jenni: Francouzské umění válečné

L'Art français de la guerre, 2011

Román Francouzské umění válečné byl v rámci marketingové propagace českého vydání na jaře 2013 v mnoha recenzích uvozován jako literární bomba, jež přinesla nový neotřelý pohled na moderní dějiny Francie. - Alexis Jenni sice žádný nový pohled nepřinesl, ale Francouzské umění válečné byl nejenom jeho první vydaný román, kdy údajně již napsal dva jiné romány, ale nikdy je ani nenabídl nakladateli, ale zejména za něj získal nejprestižnější francouzskou literární cenu Prix Goncourt, což samo o sobě znamená, že vítěz této ceny jen ve Francii prodá na 400.000 výtisků.
Roberto Bolaño: 2666

Roberto Bolaño: 2666

2666, 2004

Román 2666 předčasně zesnulého světoběžníka chilského původu Roberta Bolaña 2666 vzbuzuje respekt ještě dříve než si vůbec přečteme první stránku. - Jednak je to neobvyklý název 2666, jež asociuje jak inferno tak budoucí letopočet. Dále pro svůj rozsah - originální španělské vydání čítá 1100 stran, anglické 900 a české má stran 850 (rozdíly jsou dané pouze použitím formátu papíru a písma, nikoliv tím, že by se v překladech román zkracoval). A konečně Roberto Bolaño je velmi módní, ba pro některé z čtenářů až kultovní autor, jenž jako spisovatel prorazil až ve svých čtyřiceti letech roce 1993, známým se stal až svým románem Divocí detektivové z roku 1998 a ve svých padesáti letech v roce 2003 pak zemřel na zástavu srdce. - Bolaño si tak slávy užíval pouhých pět let a celých těchto pět let zasvětil právě románu 2666, který již ani nestačil dokončit. Ostatně samotný název 2666 se nemá k románu žádný vztah či skrytý význam a jedná se pouze o pracovní název z Bolañova počítače, v kterém ostatně byla po Bolañově smrti objevena postupně vydána celá série dalších románů, povídek ale i básní.
Cha Ťin: Čekání na Lina

Cha Ťin: Čekání na Lina

Waiting, 1999

Cha Ťin (vlastním jménem Süe-fej Ťin) je zástupcem již poměrně velké komunity Číňanů, kteří již od poloviny 80. let přicházejí do USA nejprve studovat, ale vlivem jak ekonomických tak politických kritérií, zde již zůstávají a přes svůj čínský původ, kdy se anglicky začali učit často až ve velmi pozdním věku, píší a publikují již výhradně anglicky a byť se ve svých námětech vracejí do své rodné Číny, jejich romány se překládají do všech významnějších světových jazyků s výjimkou čínštiny. V češtině již vyšly dva Ťinovy romány a to Čekání na Lina (poprvé v roce 2001, druhé vydání v roce 2012) a dále Rekviem za Nanking (2013).
John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

Foe, 1986

Jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, je uznáván zejména pro trojici svých románů z 80. let Čekání na barbary (1980), Život a doba Michaela K. a Ďabiel DeFOE (1986), jež krom mimořádné kvality mají společné atributy v tom, že vnikly ještě v Coetzeeho rodné Jihoafrické republice - Coetzee žije od roku 2002 trvale v Austrálii, v roce 2006 získal u australské občanství, všechny tři se setkaly s mimořádným přijetím ve světě, zatímco v rodné zemi, kde je Coetzee suverénně nejznámějším a nejlepším spisovatelem všech dob, byly tyto tři romány silně kritizovány a to pro jejich odpor k apartheidu a rasismu. A současně je v této trojici románů znát silný vliv Franze Kafky.
Graham Greene: Komedianti

Graham Greene: Komedianti

The Comedians, 1966

Základní premisou románu Komedianti je, že každý člověk hraje navenek nějakou komedii, kdy před druhými předstírá to, čemu často sám věří a jen ve slabé chvilce si dokáže říci pravdu. Graham Greene však k vykreslení této nikterak originální myšlenky spotřeboval více než tři sta stran papíru, který namísto toho, aby byl zaobalen do psychologicko-existencialistické hávu, či měl alespoň ironický podtext, je podán jako čistě zábavný dobrodružný román, jenž se odehrává v exotickém prostředí Tahiti v době po nástupu krvavého diktátora Françoise Duvaliera známého také jako Papa Doc, disponuje řadou obskurních a zcela nevěrohodných postav a zejména pak nepřináší žádné téma, které by Greene nezpracoval již dříve a v mnohem lepším provedení.
Li Yiyun: Ubožáci

Li Yiyun: Ubožáci

The Vagrants, 2009

Yiyun Li (neboli čínsky 李翊雲) se narodila, vystudovala a až do roku 1996 žila v Pekingu a teprve po absolvování bakalářského studia na Pekingské univerzitě vystudovala i magisterské studium na univerzitě v americké Iowě. Zde během studia imunologie chodila i na kurzy tvůrčího psaní, aby dle vlastních slov našla rozptýlené podobné tomu, jako když se ženy přihlásí na jógu. A již sedm let pro příjezdu do USA získala za esej What Has That to Do With Me? hlavní cenu od The Gettysburg Review. V roce 2007, tehdy jako pětatřicetiletá, vydala svou první knihu a to sbírku povídek Tisíc let vroucích modliteb, které již předtím otiskovala v prestižních magazínech à la The New Yorker, The Paris Review a Zoetrope. - Za tuto knihu Li získala celou řadu literární cen, mimo jiné například Mezinárodní cenu Franka O’Connora za nejlepší povídku, cenu a PENu a Hemingwayovy nadace, cenu deníku Guardian za nejlepší debutovou knihu či Literární cenu nadace Whiting. O další dva roky později, v roce 2009, pak vydala svůj první román Ubožáci, jenž byl v roce následujícím přeložen i do češtiny, a který opět získal mnohá prestižní mezinárodní ocenění, ale zejména bývá označován za jeden z nejlepších čínských románů, které byly napsány po revolučním roce 1948. V roce 2010 Li vydala zatím svůj poslední román Zlatá chlapec, Smaragdová dívka, který jako jediný z jejích knih, nebyl zatím vydán i v češtině.
Isaac Asimov: Nadace

Isaac Asimov: Nadace

Foundation, 1951

Isaac Asimov je společně s Robertem A. Heinleinem and Arthurem C. Clarkem je zařazován do tzv. velké trojice žánru sci-fi literatury. Současně byl i jedním z nejplodnějších autorů všech dob, kdy kompletní bibliografie jeho díla, kam krom sci-fi románů a povídek patří i jeho autorské či spoluautorské příspěvky do nejrůznějších kategorií vědecko-populární literatury, čítají více než pět set knih. Ale vliv Asimova dalece přesahuje hranice pouhé literatury, kdy zvláště díky své povídkové sbírce Já, robot, ve které definoval a v literárním pojetí i aplikoval tři základní zákony robotiky, je považován za jednoho ze zakladatelů robotické kybernetiky. Další oblastí, kde má však Asimov pouze teoretický vliv v eticko-filozofické rovině je očekávaná apokalypsa po naprostém kolapsu civilizace, kdy nejprve v několika povídkách ze 40. let 20. století a dodatečně i v románové sáze, kterou rozvíjel až do konce 80. let, definoval východisko v podobě vědecké komunity, která bude v době úpadku a všeobecného pádu do barbarství nejprve schraňovat a poté dále šířit vědecké výdobytky moderní civilizace tak, že tato vědecká komunita svou civilizační nadřazeností ovládne a zcivilizuje zbylý svět.
Jane Austenová: Rozum a cit

Jane Austenová: Rozum a cit

Sense and Sensibility, 1811

Počáteční verze slavného románu Jane Austenové Rozum a cit pochází z roku 1795, kdy první verzi napsala v té době velmi populární formou románu v dopisech a to pod názvem Elinor a Marianne. K tématu se Austenová vrátila až o čtrnáct let později, kdy v letech 1809 až 1810 román zcela přepracovala a poprvé byl vydán v říjnu 1811 a to anonymně pod pseudonymem „Dáma“ (By A Lady) a to v nákladu 750 výtisků, které se rozprodaly během následujících dvou let. - Z toho vyplývá, že Jane Austenové se za svého života nikdy nestala nijak známou či nějak zvlášť oblíbenou autorkou, kdy její v pořadí druhý román Pýcha a předsudek z roku 1813 byl vydán pod pseudonymem „Od autorky "Rozumu a citu"“ (By the author of "Sense and Sensibility"). A pod podobným fiktonymem byly publikovány i další Austenové romány Mansfieldské panství (1814) a Emma (1815) i posmrtně vydané romány Opatství Northanger (1818) a Anna Elliotová (1818). K docenění mimořádných kvalit Austenové díla i rozklíčování skutečné autorky této šestice románů pak dochází až po dalším půlstoletí po roce 1870.
Jaroslav Rudiš: Grandhotel

Jaroslav Rudiš: Grandhotel

2006

Co do počtu stránek lze Grandhotel Jaroslava Rudiše klasifikovat jako novelu, avšak co myšlenkového rozsahu, mnoha témat, ale i díky jedinečné mystifikaci s neotřelým satirickým humorem, kdy se Rudišovi na velmi malém prostoru podařilo shrnout a zhodnotit více než půlstoletí vývoje střední Evropy, je Grandhotel útlým ale o to vydatnějším románem. - V Rudišově bibliografii se jednalo v pořadí teprve o druhé dílo (nepočítáme-li v to komiksovou trilogii Alois Nebel) a nejenže se mu v něm podařilo zopakovat úspěch své prvotiny Nebe pod Berlínem z roku 2002, ale román se v souladu se svým tématem stal opravdu středoevropským a byl přeložen do jazyků všech okolních zemí, ba ještě většího úspěchu než u nás zaznamenal román v Německu. - To v současné české literatuře, která krom Jaroslava Rudiše a snad ještě Jáchyma Topola, nedisponuje žádnými autory, kteří by byli zajímaví i pro cizojazyčného čtenáře, opravdu velký úspěch. Snad první od dob Václava Havla a Milana Kundery.
Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku

Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku

Une vie française, 2004

Život po francouzsku je jubilejní v pořadí desátý román francouzského novináře Jean-Paula Duboise, jehož prostřednictvím se mu ve svých čtyřiapadesáti letech podařilo proniknout do širšího čtenářského povědomí a z románu se nejen stal obchodní bestseller ale i byl nominován na ocenění hned ve čtveřici nejrespektovanějších francouzských výročních literárních cenách - Goncourt, Médicis, Renaudot a Femina (nakonec získal ocenění v rámci poslední zmiňované). Život po francouzsku je románová sága, jež zachycuje čtyřicet let vývoje francouzské společnosti a je vyprávěn pohledem padesátiletého Paula Blicka, jenž po sérii krátce po sobě jdoucích událostí - smrt manželky, krach rodinného podniku, psychická nemoc dcery, stařecká nemohoucnost matky - jež mu obrátí život zcela na ruby, bilancuje svůj možná pestrý ale současně i velmi fádní a nudný život.
Jane Austenová: Pýcha a předsudek

Jane Austenová: Pýcha a předsudek

Pride and Prejudice, 1813

Román Pýcha a předsudek začala Jane Austenová psát v průběhu deseti měsíců v letech 1796 až 1797 a to pod názvem První dojmy. Po prvotním odmítnutí, kdy Austenová vydavatelům ani neobeslala rukopis, se k románu vrátila až s čtrnáctiletým odstupem a to po úspěšném vydání dalšího románu Rozum a cit z roku 1811, kdy původní První dojmy radikálně přepracovala a v roce 1813 vydala pod názvem Pýcha a předsudek. - Tento román dnes patří do pokladnice anglické literatury, bylo o něm, snad jen vyjma díla Williama Shakespeara, napsáno nejvíce studií ale i dizertačních, diplomových a semestrálních prací a Jane Austenová zvláště díky tomuto románu je, společně s Virginií Woolfovou, nejvýznamnější anglickou literární autorkou.
Michail Bulgakov: Bílá garda

Michail Bulgakov: Bílá garda

Белая гвардия, (napsán 1924, prvně publikován 1966)

Drtivá část díla Michaila Bulgakova neprošla za jeho života cenzorským dohledem sovětské propagandy a byla publikována či veřejně uvedena až s odstupem několika desítek let od svého vzniku, respektive po Bulgakovově tragické smrti z uštvání a vyčerpání. A nejinak tomu bylo u v případě prvního románu Bílá garda, který Bulgakov dopsal již v roce 1924, ale poprvé byl vydán až v době relativního uvolnění totalitní cenzury v roce 1966.
Václav Kaplický: Gornostaj

Václav Kaplický: Gornostaj

1920? (vydáno 1936)

Velká Morava, Husitství a Československé legie v Rusku jsou pokládány za jedny nejvýznamnějších období v českých dějinách, na kterých byl postaven i základ novodobého československého státu. - Tradice Velké Moravy co by artefakt historický, kdy se Morava rozkládala v podobných hranicích jako vzniklé Československo. Husitství co by artefakt národnostní, jenž měl v nové republice vzbuzovat společnou identitu. Ale suverénně nejvýznamnější, ba mnohonásobně důležitější než politicko-diplomatická činnost profesora Tomáše Garrigue Masaryka, doktora Edvarda Beneše či generála Rostislava Štefánika, byla existence československé dobrovolnické armády v Rusku z let 1917 až 1920, jež se za I. československé republiky, ale i dnes v České republice, těšila neotřesitelné úctě tak, že činnost československých legií se hodnotí velmi jednostranně a to v těch nejzářivějších barvách. A naopak je takřka rouháním dívat se na ruské legie realisticky bez růžových brýlí, kdy pomineme-li období komunistické diktatury, kdy byla existence československých legií očerňována jakožto žoldnéřská imperialistická armáda, jež z nařízení „těch nahoře“, bojovala proti svým rudým bolševickým bratrům, měly československé legie vždy tu nejčistší a nejvznešenější aureolu.