„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Ray Bradbury: Marťanská kronika

Ray Bradbury: Marťanská kronika

Ray Bradbury: Marťanská kronika

The Martian Chronicles, 1950

Ray Bradbury publikoval více 11 románů, na 400 povídek, přes 20 divadelních her a dále značné množství televizních scénářů a dalšího literárního materiálu. Přes svou celoživotní plodnost je však Bradbury synonymem dvou děl ze svého raného období - sbírky povídek Marťanská kronika z roku 1950 a románu 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953.
Bradbury začal psát v roce 1938, svůj první honorář patnácti dolarů získal v roce 1941, spisovatelem na plný úvazek se stal v roce 1942, první knihu vydal v roce 1947 a celosvětově proslulým se stal v roce 1950, právě díky zmíněné sbírce Marťanská kronika.
V Marťanské kronice Bradbury shrnul svých 28 z drtivé většiny již dříve časopisecky publikovaných povídek, která však ve svém celku a volné vazbě v podobě kolonizace Marsu a genocidy Marťanů získala nový existenciální rozměr.
Jednotlivé povídky Bradbury napsal mezi léty 1946 až 1950 s tím, že vlastní děj časoval mezi leden 1999 a říjen 2026. Jednotlivé povídky jsou ovlivněny atmosférou druhé poloviny 40. a počátkem 50. let, tedy se zde objevují motivy jaderné války, bezohledné kolonizace, rasové segregace a nerovnoprávnosti, cenzury i posedlostí konzumním způsobem života.
Marťanská civilizace byla v době prvních kosmických výprav Pozemšťanů již v úpadku - řada starobylých měst s několikatisícovou historií byla opuštěna, kanály, jezera i moře vyschla, plantáže zpustly, přesto však Marťané disponovali mnohem vyspělejším stupněm rozvoje ať již co do techniky, mentálních schopností či vývoje kultury, hudby i literatury. A právě mentální schopnosti v podobě telepatie, hypnózy a sugesce se Mars ubránil před prvními třemi výpravami.
Posádka výpravy první z února 1999 je zabita žárlivým manželem Marťanky Ylly, která s pozemskými astronauty komunikuje na bázi telepatie ve svých snech.
Posádka druhé výpravy ze srpna 1999 je Marťany považována za projev telepatické schizofrenie a v rámci humánního aktu zastřelena ošetřujícím lékařem.
Výprava třetí z dubna 2000 na Marsu nalezne typické americké městečko ze Středozápadu z 20. let. Jednotliví členové výpravy zde naleznou své dávno i nedávno zesnulé příbuzné a blízké a je jim nepřímo potvrzeno, že Mars je obdoba křesťanského nebe,ve kterém mrtví dostali svou druhou šanci na život. Kapitán pozemské výpravy teprve v noci připadne na podezření, že celé město je pouze přelud a projev telepatie, ale stejně jako celá posádka je zabit. Současně však posádka na Mars zavleče infekci neštovic, které vyhubí téměř celou populaci Marsu.
Čtvrtá výprava z června 2001 tak nalezne již jen mrtvá těla Marťanů. Jeden z členů čtvrté výpravy, Jeff Spender, pochopí vyspělost Marťanské kultury i civilizace a zalekne se toho, že úspěch výpravy jeho výpravy neodvratně vyvolá bezohlednou kolonizaci planety. Spender zastřelí šest svých kamarádů, ale nakonec se nechá dobrovolně popravit a tak již počínaje prosincem 2001 začíná kolonizace ne nepodobná procesu jaký probíhal při záboru území severoamerických indiánů.
Další kolonizace pokračuje až do roku 2005, kdy na Zemi vypukne jaderná válka a Pozemšťané v úprku Mars opustí. Toto období je ztvárněno v sérii povídek, ve kterých je ilustrována jednak bezohlednost vůči původní a co do stupně vývoje i nadřazené Marťanské civilizaci. Jsou zde nastíněny nepříliš svobodné podmínky na Zemi, kde vládne cenzura - je zde například zakázán jakýkoliv projev fantazie a to včetně dětských pohádek, a rasová segregace - obyvatelé černé pleti hromadně přilétají na Mars jakožto do země svobody. Rovněž jsou hubeni poslední přeživší Marťané a to ani ne tak v projevu nenávisti jako spíše strachu z neznáma i z toho, že Marťané vyvolávají v Pozemšťanech telepatické představy.
Vzdáleně nesouvisející je povídka A přijdou vlahé deště z roku 1950, časově umístěná do roku 2026 (v původní časopisecké verzi je časována 28. dubnem 1985), která popisuje zmechanizovaný dům, který i poté, co jsou všichni lidé usmrceni jadernou explozí, ještě desítky let funguje jako by v něm žili lidé - jsou připravována jídla, pouštěna hudba a hračky, roboti pravidelně uklízí i se starají o dům.

Použitá literatura:

  1. Ray Bradbury, Marťanská kronika, Mladá fronta: Praha, 1963.

Pavučina:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.8 (10 hlasů)