V noci jsem snil, že jsem motýlem

Snad vůbec nejvýznamnější maďarský spisovatel 20. století, Sándor Márai, se zapsal do literární historie zejména jako nesmiřitelný kritik jak fašistického, kdy již v roce 1933 napsal parodii na Adolfa Hitler, tak komunistického režimu. Márai zakázal vydávat své dílo v komunistickém Maďarsku - stalo se tak až v roce 1990, několik měsíců po jeho smrti.

Novela Svíce dohořívají z roku 1942 je v prvé řadě nostalgickou reminiscencí za multietnickým Rakouskem-Uherskem i vlastním mládím, které jakožto příslušník středostavovské měšťanské rodiny Márai prožil v té době většinově maďarských Košicích. Leitmotiv nenaplněné pomsty zhrzeného generála, který zpětně dedukuje milenecký vztah své manželky a svého životního přítele, je pak oslavou starých času zaniklé monarchie.

Vlastní jádro příběhu, jež zabírá značnou část knihy - generálův monolog v záři dohasínajících kostelních svících poté, co se po více než čtyřiceti letech opětovně setkává se svým někdejším přítelem, se však nese v křečovitém duchu patosu, který evokuje literární styl poloviny 19. století a nikoliv moderní literaturu, natož pak vášnivého ctitele existencialistického Franze Kafky.

Svíce dohořívají se v roce 2006 dočkaly i své filmové podoby v režii Istvána Iglódiho poté, co od plánu tento námět natočit ustoupil Miloš Forman.