„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Beletrie

Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

Воскресение, 1899

Lev Nikolajevič Tolstoj je jedním z nejznámějších a nejuznávanějších spisovatelů celé literární historie a to přesto, že napsal pouhé 3 romány (přirozeně krom desítek dalších povídek, novel, dramat, traktátů, pohádek či pedagogických děl). Tolstoj rovněž proslul jako jedna z nejhumanističtějších osobností, ale též jako pedantický autor, jež svá díla domýšlel do nejmenších detailů, několikrát je přepisoval či část díla, jež nebyla zcela v souladu s jeho pozdějším světonázorem, potlačoval a odmítal je po několik desítek let vydat tak, že byla publikována až po jeho smrti. - Román Vojna a mír psal v průběhu šesti let mezi roky 1864 až 1869, Annu Kareninu pět let mezi roky 1873 až 1877 a například slavná novela Hadži Murat, kterou Tolstoj psal osm let mezi roky 1896 až 1904 čekala na své první vydání v roce 1912, tedy rok po Tolstého smrti, dlouhých osm let.
Jack London: Démon alkohol

Jack London: Démon alkohol

John Barleycorn, 1914

Jack London, někdejší americký autor první kategorie, bývá ne zcela právem degradován na spisovatele dobrodružného žánru určeného pro dospívající mládež. Nicméně jeho vrcholné romány v čele s Mořským vlkem (1904), Martinem Edenem (1909) a Tulákem po hvězdách (1915) se jednak vyznačují zcela neopakovatelným záznamem atmosféry i sociálních podmínek své doby, a jednak se staly synonymem celého literárního žánru, který je od Londona odvozován.
Karel Čapek: Obyčejný život

Karel Čapek: Obyčejný život

1934

Obyčejný život svým charakterem navenek plně zapadá do Čapkovy volné trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život z počátku 30. let, které jednotně nejprve vycházely na pokračování v Lidových novinách (Obyčejný život konkrétně mezi 30. 9. a 27. 11. 1934) a teprve poté se dočkaly svého knižního vydání. Všechna tato tři díla rovněž sdílí takřka filozofující pokus, kterým chtěl Čapek dokázat neuchopitelnost lidského života. To, co však Obyčejný život od předchozích dvou částí vyděluje, je zřetelná paralela „obyčejného člověka“, jehož jméno není v celém románu ani jednou zmiňováno, s autorem samotným. Obyčejný život tak lze položit za Čapkovo předčasné bilancování nad vlastním životem.
Francis Scott Fitzgerald: Poslední magnát

Francis Scott Fitzgerald: Poslední magnát

The Last Tycoon, 1941

U většiny spisovatelů není příliš žádoucí pátrat v jejich skutečných životních osudech jako v paralelách a inspiraci jejich často nesmrtelného díla. Příliš horlivý čtenář se tak vystavuje riziku, že ve svém životním idolu často objeví obyčejného měšťáka, který ve své rozvinuté fantazii nahrazuje to, co nemohl či nedokázal prožít ve svém skutečném životě.
Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby

Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby

The Great Gatsby, 1925

Velký Gatsby je dnes základním studijním materiálem v rámci osnov studia americké literatury a v nejrůznějších žebříčcích se umisťuje jako jedno z nejvýznamnějších literárních uměleckých děl 20. století. Toto privilegium se však Velkému Gatsbymu dostalo až po smrti svého autora, Francise Scotta Fitzgeralda v roce 1940. Ba naopak, Velký Gatsby nebyl čtenářským či ekonomickým propadákem, ale ohlas který vzbudil přeci jen neodpovídal, jak poději rozpoznaným kvalitám díla, tak obrovskému úsilí, které do něj Fitzgerald během své tříleté práce vložil.
Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Холстомер, 1886

Hodnocení osobnosti Lva Nikolajeviče Tolstého není, ačkoliv by se to vzhledem k aureole jeho jména mohlo zdát zcela opačně, nikterak jednoduché. Tolstoj díky své dílu proslul jako oddaný humanista, jehož krédem bylo „neprotivit se zlu násilím“. Za svého života však byl více znám jako pedant a tyran svých nejbližších; stoupenec patriarchálního systému, ve kterém by ženě nemělo být dovoleno samostatně myslet; odpůrce modernismu a moderní západní civilizace; ale zejména jako zcela neúspěšný sociální experimentátor, kdy přes relativně odvážné myšlenky à la dát nevolníkům vzdělání, nebyl nikdy schopen cokoliv dotáhnout do úspěšného konce.
Karel Čapek: Povětroň

Karel Čapek: Povětroň

1933

Počátek 30. let je v díle Karla Čapka uvozen volnou trilogií Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, ve které rozvinul svou oblíbenou metodu vyprávění, kdy daný příběh popisuje z pohledu hned několika osob. Výsledný dojem a interpretaci skutečného průběhu událostí pak Čapek indiferentně nechává na samotném čtenáři.
Graham Greene: Revolver na prodej

Graham Greene: Revolver na prodej

A Gun For Sale, 1936

Grahama Greena bychom mohli obvinit z ledasčeho. Od vlastního pokrytectví - v souladu s katolickou doktrínou, kterou sám vyznával jen velmi vlažně, se nikdy nenechal rozvést, ačkoliv drtivou část svého života strávil, eufemisticky řečeno, mimo manželské lože. Přes pokrytectví odražené ve svém díle, kdy právě archetyp nevěrného katolíka dominuje Greenovým nejúhlavnějším románům. Až po reakci literární kritiky, která Greena obviňovala z přílišné jednoduchosti nebo naopak přílišného filozofování, z pohrdání všeobecně uznávaných hodnot a zase naopak přílišného svatouškovství se skrývání se za náboženskou doktrínou. (Ať tak či onak, britská teoretická literární obec Greenovi nikdy příliš neporozuměla a ačkoliv byl hned několikrát favoritem na ocenění Nobelovu cenu, nikdy nezískal z této strany patřičnou podporu.)
Boris Vian: Flanďákova koupel

Boris Vian: Flanďákova koupel

Le Ratichon baigneur), 1946–52 / Le Loup-garou, 1945–52

Nejstručnějším a současně i nejvýstižnějším způsobem jak neznalému čtenáři přiblížit život a dílo Borise Viana je prostřednictvím jeho nejslavnějšího a současně nejkontroverznějšího románu Naplivu na vaše hroby - dílko Vian sepsal během 15 dnů v roce 1947 s tím, že se jedná o francouzský překlad zesnulého amerického spisovatele Vernona Sullivana. Tato parodie na detektivní román s rasistickým černým humorem Vianovi okamžitě přinesla obrovskou popularitu, peníze a zejména soudní proces, ve kterém byl Vian odsouzen za nemravnost k 15 dnům vězení (, aby byl poté zase osvobozen po přiznání pravé identity autora, potažmo skutečného podtextu svého díla).
John Steinbeck: Na východ od ráje

John Steinbeck: Na východ od ráje

East Of Eden, 1952

Ságu Na východ od ráje John Steinbeck původně zamýšlel napsat jen pro své dva syny, v té době šestiletého Thoma a čtyřletého Johna, s tím, že v knize shrne veškerou svou doposud nabytou moudrost, poznání i pokoru, kterou jakožto v té době již živoucí literární legenda (a o deset let později i nositel Nobelovy cenu za literaturu) měl ve svých necelých padesáti letech možnost poznat.
Kóbó Abe: Tvář toho druhého

Kóbó Abe: Tvář toho druhého

他人の顔 "Tanin no kao", 1964

Kóbó Abe (vlastním jménem Kimifusa Abe) se do povědomí světového čtenářstva dostal díky své surrealistické novele s patrným odkazem na Franze Kafku, Písečná žena z roku 1962.
Lion Feuchtwanger: Bratři Lautensackové

Lion Feuchtwanger: Bratři Lautensackové

Život a dílo Liona Feuchtwangera lze rozdělit do tří tvůrčích období: Na období německé, kdy se Feuchtwanger již ve svém relativně raném díle Žid Süss z roku 1925 etabloval jako jeden z nejúspěšnějších německých spisovatelů mezidobí dvou světových válek. Dále, po nástupu Hitlera a nacistické ideologie je to politicky angažovaná próza s vrcholem v románu Sourozenci Oppermannovi z roku 1933 či o deset let mladším Bratři Lautensackové, pro které se Feuchtwanger stal přímým nepřítelem fašistického režimu - krom jiného byl i z jedním z autorů, jehož knihy byly spáleny v rámci noci 10. května 1933. A konečně období amerického exilu, ve kterém se obrátil k historickým tématům à la Goya (1951) či Židovka z Toleda (1955).
Graham Greene: Jsem Angličan

Graham Greene: Jsem Angličan

England Made Me, 1935

Souhrnné vydání díla Grahama Greena by čítalo více než 50 svazků. Greenova tvorba pak během půlstoletí jeho aktivní umělecké kariéry významně ovlivnila vývoj celé světové literatury, ba svými tématy zasáhly snad všechny myslitelné aspekty, napříč většinou literárních žánrů. Nicméně již od jeho raných uměleckých počátků lze napříč i tak různorodou tvorbou nalézt několik typických Greenovských „archetypů“, jejichž prapůvod lze vystopovat již v jeho novele z roku 1935, Jsem Angličan.
Gabriela Preissová: Gazdina roba

Gabriela Preissová: Gazdina roba

1889

Gabriela Preissová v krátkém rozmezí let 1889 a 1890 zazářila jako jasný plamen, aby vzápětí upadla do tvůrčí krize a bezmála i naprostého zapomenutí. - Její dramatizace vlastní povídky Gazdina roba nejprve zaznamenala obrovský ohlas, který se však následně po uvedení dalšího, ještě dramaticky silnějšího díla, Její pastorkyňa změnil v kritické odsudky. Poté Preissová zcela opustila realistický žánr a dnes je známa právě jen prostřednictvím těchto dvou svých prvotin.
Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

El paraíso en la otra esquina, 2003

Peruánec Mario Vargas LLosa vstoupil na světovou literární scénu hned svou prvotinou Město a psi z roku 1963, kdy společně s Argentincem Juliem Cortázarem, Mexičanem Carlosem Fuentesem a Kolumbijcem Gabrielem Garcíou Márquezem stál u počátku nevídaného uměleckého vzestupu latinsko-amerických autorů, který v průběhu 60. let nenávratně smetl dosavadní koncepci moderní literatury.