„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Stephen King: Běh o život

Stephen King: Běh o život

Stephen King: Běh o život

Richard Bachman: The Running Man, 1982

Jméno Stephena Kinga, komerčně i čtenářsky suveréně nejúspěšnějšího tvůrce hororů a thillerů, asi není třeba více představovat. I naprostý nečtenář, laik či odpůrce tohoto žánru je s dílem Stephena Kinga obeznámen prostřednictvím mnoha desítek filmových či televizních adaptací - i v tomto měřítku asi pro Kinga nemůžeme najít konkurenci, kdy prakticky není dílo, které by nevyvolalo další filmovou adaptaci a to v široké stupnici od B-éčkových nízkorozpočtových hororů pro víkendovou zábavu amerických adolescenců až po nákladné velkofilmy s předními hollywoodskými hvězdami a často i Oscarovými ambicemi. - Jako příklad uvádím například Osvícení (1980), Věc (1980) či Zelená míle (1999) versus hororová série z let 1984 až 2001 Kukuřičné děti.
Stephen King je však v prvé řadě psavec, který již více než třicet let chrlí s každodenním tempem 2.000 slov dva romány do roka - k dnešnímu dni jeho dílo čítá na 63 svazků. Jeho literární produkce tak již z principu postrádá jakékoliv přesahy k umělecké vznešenosti, vzletnosti myšlenek či hloubce tématu a má jedinou ambici v podobě zabavení se svého čtenáře.
Mezi léty 1977 až 2007 napsal King sedmici románů pod pseudonymem Richard Bachman a to jednak z důvodů ekonomických - dle Kingova nakladatele je optimální produkce vydávat 1 román ročně jinak se snižuje prodejnost, a jednak z důvodů osobních, kdy si chtěl ověřit, zda za jeho úspěchem je více zavedená značka „King“, či zda bude jeho dílo úspěšné i samo o sobě. - Romány vydané pod Bachmanovým presudonymem sice nepropadly, ale po zveřejnění pravé autorovy identity v roce 1985 dosáhly hned desetinásobného nákladu.
Pod Bachmanovým pseudonymem byla vydána i novela z roku 1982 Běh o život, kterou King dle vlastních slov sepsal v horlivém zápalu v průběhu jednoho týdne, zatímco jeho běžná produkce mu zabrala okolo tří měsíců. A po pravdě je to znát. Novela nepatří mezi nejoriginálnější. Za původní lze prohlásit jen ideu televizní soutěže, kdy diváci prakticky v přímém přenosu sledují hon domnělého zločince a jsou finančně motivování k tomu, aby udávali každý jeho pohyb a byl tak co nejdříve zneškodněn. Zcela neoriginální však již jsou kulisy společnosti v roce 2025, kdy světu vládne společnost Síť, společnost je rozdělena na vládnoucí menšinu, jež má nejen neomezený přístup k potravinám, materiálním výdobytkům ale i k čistému vzduchu, zatímco chudá a nezaměstnaná většina živoří ve špinavých ghettech bez přístupu k potravinám či lékařské péči. Status quo je udržován pomocí televizní zábavy, které dominují soutěže s fyzickým i psychickým týráním svých soutěžících a hlavním tahákem v podobě variace na starořímské gladiátorské hry, soutěže Běh o život.
Vzhledem k umístění děje v blízké budoucnosti 40 let lze tento Kingův román zařadit do žánru sci-fi, avšak narozdíl od inspiračních vzorů à la 1984 George Orwella, Konec civilizace Aldouse Huxleyho, My Jevgenije Zamjatina či Mechanické piano Kurta Vonneguta King prakticky upustil od jakéhokoliv popisu upadající společnosti, prakticky nic se toho nedozvíme ani o hlavním hrdinovi Benu Richardsovi, který je zpočátku líčen, ne-li jako lehce retardovaný, pak jako nevzdělaná pasivní oběť sociální pasti, aby v zápětí projevoval takřka geniální inteligenci, plánoval strategii a především se v jistém zlomu příběhu, který však není v novele naznačen, stal z opovrhovaného zločince, tak jak je líčen v televizní soutěži, hrdinou a duchovním vůdcem další možné sociální revoluce.
 
Běh o život je mým prvním a s velkou pravděpodobností i posledním čtenářským setkáním s dílem Stephena Kinga. Dost možná přicházím o mnohé zážitky jen proto, že Běh o život není zrovna tím nejzdařilejším Kingovým dílem, ale jsa odchován v tradici klasiků à la Edgar Allan Poe či Howard Phillips Lovecraft mi u Kinga zcela chybí fantazie, originalita a především tvůrčí talent. Mnohý milovník Kinga ale zcela oprávněně namítne, že je zcela zavádějící hodnotit autora 63 románů a povídkových sbírek dle jediné novely, ale právě v rámci tohoto dílka jsem si chtěl ověřit opět svůj čistě osobní názor, že filmové adaptace Kingova díla mají přes svůj často vzletný a zajímavý námět jen velmi chabé provedení, kdy jako by byl nosný příběh nesmyslně upraven svými scénáristy tak, že mu chybí nejen logika a vnitřní konzistence, ale není zrovna snadné jej dokoukat až do konce. A právě na základě tohoto letmého setkání s Kingem samotným již vím proč.

Použitá literatura:

  1. Richard Bachman, Běh o život, Pavel Dobrovský - Beta: Praha, 2011.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 2.7 (3 hlasy)

Článek “Stephen King: Běh o život” 4 odpovědi

  1. Nesouhlasím:

    "Běh o život je mým prvním a s velkou pravděpodobností i posledním čtenářským setkáním s dílem Stephena Kinga. Dost možná přicházím o mnohé zážitky jen proto, že Běh o život není zrovna tím nejzdařilejším Kingovým dílem, ale jsa odchován v tradici klasiků à la Edgar Allan Poe či Howard Phillips Lovecraft mi u Kinga zcela chybí fantazie, originalita a především tvůrčí talent. Mnohý milovník Kinga ale zcela oprávněně namítne, že je zcela zavádějící hodnotit autora 63 románů a povídkových sbírek dle jediné novely, ale právě v rámci tohoto dílka jsem si chtěl ověřit opět svůj čistě osobní názor, že filmové adaptace Kingova díla mají přes svůj často vzletný a zajímavý námět jen velmi chabé provedení..."

    Nemohu s vámi souhlasit. Běh i život jsem četl a několik dalších knih od něj. Je fakt, že některé (jako třeba MLHA) za moc nestojí jak knižně, tak filmově, ale zrovna Běh o život je dle mého názoru povedeným dílem.
    Děj nevázne, napětí je tam spousta, akce taky, sice to končí smrtí hlavního hrdiny-jak je momentálně v módě, ale není to tak tradiční smrt, že někdo přiběhne se samopalem... Je v tom krásně popsaná rezignace a náhlé pochopení, když hlavnímu hrdinovi dojde, že jeho rodina, kvůli které se do Běhu pouštěl je po smrti... Ale že to nevzdal. Pořád myslel na odplatu. JE to tak krásně ironické... Zajímavé... Sice to není jeho první kniha, kde je televizní Show, ale Dlouhý pochod je úplně jiný... I knih na toto téma je hodně. Ale toto je prostě originálně napsaný příběh... Pokud se vám ale nelíbil, prostě jste si s Kingovými díly nesedl... A to už je jiná věc.

    Submitted by Neřeknu (bez ověření)

  2. Smutné odsouzení pana vypravěče...

    Ano, máte pravdu, jako milovník (a snad iznalec) Stephena Kinga zcela oprávněně namítám, že Váš odsudek autora působí přinejmenším rozpačitě a neuražte se - amatérsky.

    Stejně tak nemůžete myslet vážně pomatenou teorii, kdy hodnotíte dílo autora podle filmových adaptací, se kterými autor nemusí (a často ani nemá) nic společného. Mimochodem, když se nad problémem zamyslíte, možná Vás napadne, proč mnoho adaptací končí velmi neslavně... a opravdu to nemá nic do činění s kvalitou předloh. A druhé mimochodem: filmy jako Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená Míle, Misery, ad. by snad nikdo, kdo je opravdu viděl, neoznačil jako chabě provedené.

    Víte, ono je hrozně snadné hodit všechno do jednoho pytle. A zlomit nad autorem hůl jen proto, že Vám nesedne jedna z jeho slabých novel. Ale zaráží mě prudká až nenávistná slova, kdy tvrdíte, že už jen vzhledem k autorově nadprodukci je vyloučeno, aby se jednalo o kvalitu, kdy je čtenáři předávána aspoň nějaká myšlenka a ne je pouze plytkost mající jediný účel - pobavit. Ona tzv. zábavná literatura nemusí být nutně intelektuálně zavrženíhodná jen proto, že byla prvoplánově stvořena za jiným účelem. Spousta Kingovo knih má skutečně vážné nedostatky. Souhlasím. Ale ten člověk má něco, co spoustě autorů chybí: ryzí vypravěčský talent. Možná, že je to pro Vás jako sofistikovaného čtenáře ze staré školy málo intelektuálské (lovecraftovské, poeovské nebo jaké), ale pro mě je to pravý spisovatelský talent. Kromě toho spousta Kingovo knih nabídne zajímavé myšlenky - a Vaše tvrzení, že autorovi chybí fantazie a originalita, nelze jinak než přejít s širokým velkorysým úsměvem.
    Mohl bych pokračovat, ale pokud jste se nad Kingem rozhodl zlomit hůl, nemá to asi smysl.

    Tak ještě jednu myšlenku na závěr. Pevně věřím, že nejste závistivec a že Váš soud vychází z jiných pohnutek... Nicméně odsuzovat bez objektivních znalostí díla/autora jen na základě jediného díla mimo autorův "rank" či snad vysoké popularity považuji za stejný krok stranou jako se nechávat populární vlnou slepě strhnout...

    Pěkný den a dobré knihy.

    Submitted by PJ (bez ověření)

  3. Děkuji

    Děkuji za váš příspěvek, který mne příjemně překvapil svou úrovní argumentace.
    Vůbec s vámi nechci diskutovat o tom, kdo z nás má pravdu - autora více než 60 knih není opravdu objektivní posuzovat dle jednoho, v jeho bibliografii asi slabšího, románu.
    Z mého neobjektivního pohledu tato jediná kniha znamená to, že to bylo to nejhorší, co jsem za posledních X let četl a jednak se již čemukoliv se jménem Stephen King budu zdaleka vyhýbat. Což je samozřejmě pouze můj neobjektivní názor, který sám o sobě nic nevypovídá o jeho skutečných kvalitách.
    A proč jsem tedy Kinga vlastně četl? - Byla to zvědavost, kdy proslulost jeho jména ve mně vzbudila zvědavost, zda mi třeba neuniká nový obzor ve světové literatuře a jednak mám rád horory, ale ne ty B-éčkové.

    V každém případě ještě jednou děkuji, po dlouhé době jste první, kdo zde napsal sice velmi nesouhlasný, přesto však informačně velmi přínosný příspěvek.

    Submitted by odaha

  4. I já děkuji...

    ...za vlídnou a věcnou odpověď a dodatečně se omlouvám se prudkou rétoriku mého prvního příspěvku... občas mám vztahovačné tendence bránit své oblíbence jako by šlo o mou vlastní osobu. Teď již s mírně vychladlou hlavou bych příspěvek nenapsal tak osobním útočným tónem a jsem rád, že jste se nenechal vyprovokovat.

    A k tomu co uvádíte ve své odpovědi... přiznám se, že jsem Běh o život nečetl, ale jsem si vědom faktu, že co King vydal pod pseudonymem Bachman, neoplývá kdovíjakou kvalitou. A také chápu jak se člověk cítí, když po dlouhé době narazí na něco výrazně podprůměrného. Přesto mě mrzí, že je pro Vás Stephen King obrazně řečeno "pasé jako klobouky" - notabene označujete-li se za milovníka (áčkových) hororů. I když se King sám k "béčku" otevřeně hlásí (viz jeho výrok "jsem literární obdobou Bigmaca s hranolky"), je přesto škoda, že jste nesáhl po osvědčených, výrazně lepších knihách - romány jako To, Svědectví či Osvícení a zejména povídková tvorba patří k tomu nejlepšímu z pera Stephena Kinga.
    Nemluvím už o třiapůltisícistránkové septalogii Temná Věž, která tvoří patrně vrchol Kingovy tvorby (i podle jeho vlastního mínění), ale nelze ji jednak dost dobře k ničemu existujícímu přirovnat a rozhodně ne doporučit "začínajícímu" čtenáři. Jde vskutku o pozoruhodný mix žánrů, kde autorova fantazie a originalita předvádí neuvěřitelné kousky, včetně zdánlivě absurdních momentů, kdy se postavy setkají se Stephenem Kingem, který se tím pádem stává postavou ve své vlastní knize. Možná to není originální (nedovedu objektivně posoudit, nejsem bohužel příliš sečtělý člověk), možná je to i kouzlo nechtěného, ale osobně tam cítím značný filozofický přesah. Podobných momentů je samozřejmě víc.

    Ještě bych rád zmínil - jen tak mimochodem - že i když jsem také milovníkem hororů, osobně mám nejraději právě ty Kingovy knihy, které za horory považovat nelze, např. již v předchozím příspěvku zmíněná Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, Nadaný žák, Tělo, ad. - jedná se prakticky jen o povídky a novely. Lituji, že "nehororových" kousků King nenapsal více. Svůj geniální vypravěčský dar v nich dovede podle mého názoru uplatnit lépe než v žánru.

    Ovšem chápu, že nemá smysl cokoliv lámat přes koleno a do něčeho se nutit. Beztak existuje dobrých knih na světě tolik, že se za jeden lidský život přečíst nedají... (mimochodem, vtipně je tato myšlenka vyjádřena v knize "Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli").

    Ještě než se rozloučím a ukončím své příspěvkové grafomanství - četl jste někdy něco od Cliva Barkera? Možná by Vám připadal příliš béčkový (a rozhodně to platí o jeho filmových adaptacích), ale jeho neuvěřitelná temná imaginace mě naprosto fascinuje. Doporučil bych román Imajicka či Velké a tajné show. Za povšimnutí stojí i jeho tvorba pro děti - Zloděj duší či stále bohužel nedokončená pentalogie Abarat (jehož první dva díly jsou u nás k mání za cenu více než směšnou).

    Přeji Vám dlouhé dny a příjemné noci.

    A třeba zase někdy u knih :-)

    Submitted by PJ (bez ověření)