„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Jeden den Ivana Děnisoviče

„sedm statečných“

Novela Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče patří mezi nejcharakterističtější díla 20. století. Od svého prvního vydání v roce 1962 ! v časopise Novyj Mir zaznamenala již na stovky dalších vydání tak, že se celý svět mohl poprvé blíže seznámit (přes notnou dávku autocenzury) s poměry ruských pracovních táborů ale i atmosféry strachu 50. let. Avšak přes autorovu genialitu s níž popisným způsobem bez náznaku moralizování či kritiky přiblížil každodenní vězeňskou realitu a boj o přežití, je to literární forma, již nelze dále zpracovávat a podat jiným způsobem uměleckého vyjádření. Tedy alespoň donedávna, kdy Jeden den Ivana Děnisoviče nastudoval soubor brněnského Divadla v 7 a půl.
Dramatizace se stejně jako původní povídka nepouští do žádných lidských či politických soudů, ale svému diváku předvádí absurdnost podmínek ruských pracovních táborů, které měly ve svém smyslu člověka zničit a udělat z něj zvíře, avšak přes „zvířecí“ podmínky zůstávají vězni nejen lidmi, ale naopak měli to, co chybělo jejich věznitelům a trýznitelům - duchovní výši, civilizovanost a důstojnost. Jejich smysl života je pak naplněn přátelstvím, solidaritou a touhou po svobodě.
Představení samotné, jež pro jeho kvality doporučuji nejen Soleženicynovým čtenářům, byť bude pro neznalé velmi obtížné představení plně pochopit, je pak uváděno jako podpora výzvy S komunisty se nemluví.
Autor: Alexandr Solženicyn, Matěj T. Růžička
Obsazení:
Kamila Kalousová, Martin Siničák, Ondřej Elbel, Dalibor Přecechtěl, Petr Michálek, Lukáš Rieger, Sergej Sanža, Lukáš Krejčí
Režie: Mula Alexandr
Scéna a kostýmy: Pavel Borák
Hudební spolupráce: Luboš Malinovský
Premiéra: 21. listopadu 2003 v Divadle v 7 a půl, Brno
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.5 (2 hlasy)