V noci jsem snil, že jsem motýlem

„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Domů

Divadlo v 7 a půl

Kategorie
30. Prosinec 2008
Podzemníci

Podzemníci

Dramatizace Podzemníků měla ve svém původním smyslu nahradit jedno z nejlegendárnějších představení Divadla v 7 a půl, rovněž na námět Jacka Kerouaca, Na cestě, a nelze tedy obě představení neporovnat: byla-li sálavá atmosféra Na cestě dána jednak výbornou kombinací herců v čele s Lubošem Veselým, Daliborem Přecechtělem, Jiřím Vyorálkem a Bárou Milotovou, ale i hudebním doprovodem živým jazzem, bez kterého si ani nelze Jacka Kerouaca představit, ale i scénářem a režií Pavla Šimáka, jenž neváhal původní literární námět rozbít na kusy a opět pospojovat do zcela ojedinělého dramatického útvaru v podobě jízdy na divadelních prknech, pak Podzemníci v podání obměněného hereckého souboru i uměleckého ansámblu vydolovali z Kerouaca mnohem slabší odvar, což lze sice do značné osvětlit i kvalitami samotného textu, který je vydáván i čten snad jen pro jméno svého autora.
Kategorie
24. Prosinec 2008
Zatím poslední premiérové představení Divadla v 7 a půl v Brně, Thelma a Louise, je velmi těžké hodnotit, zvlášť pro ty, kdo snad viděli její filmovou předlohu ve výborné režii Ridleyho Scotta a vynikajícími Susan Sarandon a Geena Davis v hlavních rolích (ostatně první dobrou filmovou roli si zde střihl i Brad Pitt), jíž byla divadelní podoba až příliš věrnou kopií.
Kategorie
17. Prosinec 2008
Kolem Satanských veršů Salmana Rushdieho vypukla již krátce po jejich vydání v září 1988 bezprecedentní celosvětová vlna protestů na straně muslimských věřících, která je dodnes na Západě interpretována jako akt fanatických vyznavačů druhořadého náboženství. Nicméně, přestože se Satanské verše nesmazatelně zapsaly do povědomí celého globalizovaného světa, jen málokdo zná jejich alespoň přibližný obsah. Dramatizace Satanských veršů Divadlem v 7 a půl lze tedy v tomto kontextu chápat jako akt osvěty i naplnění principiální úlohy umění jako zbraně proti zaslepenosti a strachu.
Kategorie
15. Prosinec 2008

aneb krátké poučení o tom, jak nebezpečné mohou být známosti

Valmont je jako divadelní námět již poněkud vyčpělé téma, zvlášť, když vše, co se z tohoto svého času velmi skandálního románu dalo vyzískat, uplatnil již Miloš Forman ve svém velkofilmu Nebezpečné známosti, se kterým nelze soupeřit ani na divadelních prknech, a proto se zdá, že přidání nové postavy v podobě nikoho menšího než Markýze de Sade, dá původnímu příběhu Choderlose de Laclos zcela nové možnosti.
Kategorie
15. Prosinec 2008
Antonin Artaud, básník, herec a zejména přední dramatik francouzského experimentálního divadla v roce 1935 bez použití kulis, rekvizit a jen za pomoci hereckého umu zdramatizoval klasickou báseň Percy Bysshe Shelleyho a Stendhalovu povídku Cenciové s námětem despotického otce, jenž tyranizoval svou rodinu, zabil své dva syny, znásilnil dceru, a když se jej rodina rozhodla zabít, jsou byli její členové uvězněni. Jediným, kdo mohl pomoci, byl papež, který však nepohl ani prstem, protože toužil po Cenciovském majetku.
Kategorie
12. Prosinec 2008

2. díl cyklu Brněnská divadla

Divadlo v 7 a půl sice patří v Brně mezi nejmladší divadelní scény, ale vzhledem ke své filozofii „herci sobě“ patří mezi scény nejprogresivnější s kvalitou, jež tuto undergroundovou scénu s minimálním rozpočtem řadí mezi nejlepší současná česká divadla vůbec tak, vedle Husy na provázku je Divadlo v 7 a půl jediným brněnským divadlem, jehož aureola i umělecký dopad dalece přesahuje hranice svého rodného města.
Kategorie
12. Prosinec 2008
Sergej Sanža se nám rozhodl přiblížit poetiku a krásu bezdomoveckého života a dokázat nám, že obyvatelé rumiště sice ztratili či odhodili mnohé ze společenské etikety, ale jejich život je naplněn poezií, krásou a vitální radostí z uvědomování si vlastní existence. Jako divadelní formu si velmi prozíravě zvolil pantomimické ztvárnění, které jednak dává hře nové rozměry a jednak klade na svého diváka vysoké nároky, jež je tak nucen se plně soustředit a ponořit se do zcela nového způsobu vnímání, kde nejsou jen odpadky, všudypřítomné krysy a nepříjemný zápach, ale též dosud neznámá rovina lidského štěstí, které nepotřebuje čtyři stěny, střechu nad hlavou a starosti, co bude zítra, když slunce svítí a máš dobrého přítele.
Kategorie
10. Prosinec 2008
Lolita

Lolita

Mezi knihy, jež „slušný“ čtenář nečte, patří krom zprofanovaného Markýze de Sade i nejznámější dílo Vladimíra Nabokova - Lolita. Avšak přesto, že Sade i Lolita již dávno překročily hranice literárních útvarů a staly se nejen legendami, ale i součástí naší běžné slovní zásoby, panuje kolem nich směsice strachu, předsudků a současně naprosté nevědomosti.
Kategorie
10. Prosinec 2008
Vydání románu Na cestě v roce 1957 se většinou pokládá za neoficiální manifest proklamující vznik hnutí beatniků, jež se sice počalo formovat již v poválečných letech, ale teprve tímto dílem Jacka Kerouaca se myšlenky beatniků poprvé stýkají se širokou veřejností tak, že krátce poté se tzv. Beatnická generace stala modlou ale i komerčním artiklem nejširší veřejnosti, což ostatně trvá dodnes.
Kategorie
29. Květen 2008

„sedm statečných“

Novela Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče patří mezi nejcharakterističtější díla 20. století. Od svého prvního vydání v roce 1962 ! v časopise Novyj Mir zaznamenala již na stovky dalších vydání tak, že se celý svět mohl poprvé blíže seznámit (přes notnou dávku autocenzury) s poměry ruských pracovních táborů ale i atmosféry strachu 50. let. Avšak přes autorovu genialitu s níž popisným způsobem bez náznaku moralizování či kritiky přiblížil každodenní vězeňskou realitu a boj o přežití, je to literární forma, již nelze dále zpracovávat a podat jiným způsobem uměleckého vyjádření. Tedy alespoň donedávna, kdy Jeden den Ivana Děnisoviče nastudoval soubor brněnského Divadla v 7 a půl.
Kategorie
28. Květen 2008
Drama Nora, též uváděné pod titulem Domov loutek, norského dramatika Henrika Ibsena asi netřeba blíže představovat, protože více než o jedno z nejlepších i celosvětově nejhranějších představení se již od svého prvního uvedení v roce 1879 jedná o divadelní legendu, která patří do základních osnov nejen činohry ale i divadelních věd.

Autoři a zúčastnění

Náhodně vybrané obrázky

Uhel, tužkaEgon Schiele: Dvojitý autoportrét, 191544. Viděl jsem to
Tomáš Odaha © 1999-2022

Syndikovat obsah:

Syndikovat obsah