V noci jsem snil, že jsem motýlem

Stolní hra dračí doupě (v originále Dungeons & Dragons) je známa a hrána především mezi čtenáři žánru fantasy s jejím předním představitelem v osobě Johna R.R. Tolkiena. Přesto, že podobně jako Tolkienovo dílo, byla určena pro děti, našla si hra od roku 1974, kdy byla poprvé vydána, desítky miliónů hráčů především mezi studenty a mladými lidmi. U nás pak našla značné oblíbenosti mezi informatiky a počítačovými geeky, tedy fakt, že se Dejvické divadlo rozhodlo na tento, řekněme, infantilní námět nastudovat plnohodnotné představení, budí od počátku nesmírnou zvědavost, jak se divadelní tvůrci dokázali s tímto vyrovnat a současně nesklouznout k nastíněné infantilnosti.

Hra byla napsána pro Dejvické divadlo slovenským dramatikem Viliamem Klimáčkem a to přímo tělo hercům v hlavních rolích - Ivanu Trojanovi jakožto Ivanovi a Davidu Novotnému v roli Davida. Režie se premiérově ujal dramaturg Dejvického divadla František Tománek a naopak dramaturgii si sním prohodil hlavní režisér a umělecký šéf divadla Miroslav Krobot.

Dračí doupě ve hře slouží pouze jako katalyzátor - Klimáček hru dračí doupě dokonce přidal až dodatečně, aby tak zvýšil dramatičnost s vyústěním celé zápletky: Ivan a David se přesně po dvaceti letech setkávají v lese na místě, kde se odehrála hrozná událost, jak se dozvíme později, došlo zde k vraždě. Ivan, nadějný chirurg se stal prodejcem zubních kartáčků, David jako talentovaný psychiatr se zase se stal firemním personalistou. Ivan se učí mluvit guenejskou elfštinu, David zase hovoří jazykem ze seriálu Star Trek – klingonštinou. Oba dva tedy z kariérního hlediska selhali a navíc i nedokázali dospět.

Na místě setkání se začnou objevovat podivné postavy - nejprve evidentně bláznivá žena, která mluví jako duch Ivanovy zemřelé matky, poté voják, který se jim snaží prodat zbraně a konečně opilá dívka ve večírkových šatech, jež začne s Ivanem koketovat. Poté, co zůstává její koketérie bez Ivanovy odezvy, ujme se ji David, který ji v křoví při pokusu o znásilnění zabije.

Druhý den Ivan, který evidentně probděl celou noc a bloudil po lese, narazí na honosnou vilu a dobývá se dovnitř, aby mohl zavolat policii. Ve vile se však objeví všechny včerejší postavy - bláznivá žena, voják, uškrcená dívka ale i samotný David s tím, že se včera jednalo o hru, která posloužila při otestování Ivana, jak dokáže reagovat na stresové situace - sešlost ve zbohatlické vile byl vrcholový management jedné nejmenované firmy a hra byla součástí Ivanova výběrového řízení.

Představení vrcholí ve hře dračí doupě, která má všem pomoci nalézt smysl života - v rámci hry je však navozena atmosféra ne nepodobné té, jež před dvaceti lety předcházela vraždě a jak Ivan tak David dojdou k rozřešení.

V inscenaci dominuje excelentní režie Karla Tománka, který současně upravil a zkrátil původní dramatický text, aby byl ve svém minimalismu úderný a nenechal diváka prakticky po celé představení ani na chvíli oddechnout. Krom excelentních hereckých výkonů Ivana Trojana a Davida Novotného, kterým, jak bylo zmíněno, byly postavy napsány přímo na tělo, dále ve hře vyniká Martin Myšička jakožto Pán jeskyně.