V noci jsem snil, že jsem motýlem

Smrt Huberta Perny měla pro HaDivadlo být představením par excellence, které mělo nejednomu brněnskému diváku připomenout staré dobré časy z druhé poloviny 90. let - divadlu v té době totiž herecky dominovala čerstvých absolventů JAMU, Josef Polášek, Pavel Liška, Marek Daniel a Tomáš Matonoha. A pro první tři z této zmíněné čtveřice pak tato inscenace z roku 1995 znamenalo nejen první zkušenost v profesionálním angažmá, ale zejména první úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky.

Nicméně vyznačovalo-li se představení před více než 12 lety mladickým zápalem, smyslem pro novátorství ale i snahou navázat na světové dadaisticko-absurdně-existenciální divadlo à la Eugène Ionesco, pak tato v loňském roce obnovená premiéra, spíše vypovídá o přesném opaku. Zúčastnění herci nejenom zestárli, ale zejména zabředli do svých hereckých stereotypů tak, že především díky slabé režii Blažeje Ingra, hra nudí svou obsahovou prázdnotou, absencí inteligentního humoru a zejména hereckou povrchností, která naznačuje, že inscenace byla nazkoušena nejen velmi překotně, ale zejména ledabyle a bez někdejšího zápalu.

Přání autora hry, potažmo současného uměleckého šéfa HaDivadlа, Luboše Baláka, tak bohužel zůstalo zcela nenaplněno: „Vážení přátelé, i z těchto všech důvodů jsme se rozhodli pro vás připravit obnovený návrat tohoto představení. Budete vlastně svědky podivuhodného experimentu. Po dvanácti letech se na jeviště vrátí inscenace v původním obsazení - Josef Polášek jako Hubert, Pavel Liška jako Béďa, Marek Daniel jako Máňa - jen všichni budou o dvanáct let starší, dvanáct let zkušeností, dvanáct let života nás všech, celé společnosti. Přesto jsme všichni přesvědčeni, že hra neztratila vůbec nic ze svého vnitřního tématu.“