V noci jsem snil, že jsem motýlem

Pro pochopení smyslu, proč se brněnská Husa na provázku rozhodla zinscenovat jednoaktovou frašku Prase Václava Havla bude vhodné uvést okolnosti vzniku tohoto Havlova textu, který nebyl nikdy určen pro širšího čtenáře či dokonce zamýšlen k dramatizaci: v 80. letech byl v rámci volné společenství přátel založen recesistický časopis Nový brak, do kterého Václav Havel přispěl smyšleným rozhovorem vedeným zahraničním novinářem „Václav Havel's Hunt for a Pig“, který popisuje skutečné události, jak Havel kupoval prase, aby nakonec po týden trvajícím shánění koupil prase za desetinásobek běžné ceny.

Velmi primitivní scénář hry Variace na chlast, který je založen jen a pouze předstírání podroušeného stavu a z něj plynoucího „humoru“, který je navíc umocněn nějakým tím zaklením či vulgarismem za každou druhou replikou a tvoří tak minimálně polovinu oněch „humorných“ míst, by i dle velmi nekritického přístupu svých autorů Bolka Polívky & Dodo Gombára postačovala tak k nějakému televiznímu výstupu, v jehož duchu i úrovní humoru se ostatně celé představení nese. Ale přeci jen divadlo, byť na Divadlo Bolka Polívky nemá jeho divák nijak vysoká očekávání a víc než doteky múzy odchází uspokojen, vidí-li sobě známé tváře z televizních estrád, v sobě nese vyšší dramatické nároky a tak byla absence příběhu, nápadu či snad divadelního umění nahrazena sázkou na šaškovství v kombinací s koncepcí tzv. generální zkoušky, kdy herci zapomínají svůj text, říkají repliky druhých herců, předstírají stávku, hodinový vyhazov, usmíření, … a tak až do úplného vyčerpání diváka.