V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dramatické dílo Arnošta Goldflama lze na prvním místě uvodit jako „české“ a to v tom dobrém tak v tom i mírně pejorativním smyslu. - Goldflam své Čechy zná a proto se se svým humorem, který se trefuje do každodenní lidské podstaty bez úletů k nadčasovým ideálům, trefuje do černého. Svým svébytným způsobem tak odhaluje českého človíčka v jeho plné nahotě. Nicméně tento humor a dramatický žánr z jehož vymezených hranic Goldflam nijak nevybočuje, má svá silná omezení, kdy v prvé řadě velmi rychle vyčerpává své minimum možností tak, že shlédnout dvě Goldflamovy hry, či dvě hry pod jeho režijním dohledem, v jedné sezóně je počin na hranici sebevražedné nudy.

Dámská šatna byla Goldflamem napsaná „na tělo“ dámské části hereckého souboru Klicperova divadla z Hradce Králové a v tomto kontextu patří k tomu lepšímu, kdy byť hra nevybočuje z úzkého prostoru situační komedie umístěné do prostředí malého oblastního divadla, zdařilo se mu výborně demontovat v očích televizních diváků i čtenářů bulváru přiživovaný mýtus herců, kteří jsou plně oddáni jen šňupání kokainu a sexuálním orgiím.

Ze čtveřice hereček dal Goldflam největší prostor „zkušené„ dvojici - Pavla Tomicová a Lenka Loubalová, jež ve svých postavách snoubících skepsi i sarkasmus dodaly představení punc ležící někde mezi životní beznadějí a bezmeznou láskou k divadlu.