V noci jsem snil, že jsem motýlem

Bylo-li uvedení zatím poslední hry Václava Havla Odcházení v pražském divadle Archa přijato s rozpaky, uvedení v londýnském Orange Tree s chladným přijetím, pak v pořadí třetí nastudování tohoto Havlova absurdně laděného dramatu v královéhradeckém Klicperově divadle lze připodobnit ke známé pohádce Christiana Andersena Císařovy nové šaty - ano, Havel je v něm nejen zcela nahý ale i prázdný a vykrádající jak sebe sama tak Antona Pavloviče Čechova, Williama Shakespeara, Samuella Becketta či Eugèna Ionesca.

Nemám přímé srovnání s nastudováním, kterým se Havlovy hry zhostil David Radok v divadle Archa, potažmo Sam Walters v Orange Tree, avšak mohu-li srovnávat vlastní představy a dojmy, které jsem nabyl po přečtení původní libreta, a výsledný dojem, jaký na mne uvrhlo provedení v Klicperově divadle, jsem přesvědčen, že inscenaci zcela potopila velmi chabá režie Andreje Kroba.

Ba nemohu se nevyvarovat pocitu, že Andrej Krob, hru pojal, ať již záměrně či nechtěně, jako frašku, čemuž odpovídá celkové pojetí, které má původní téma s variací na Krále Leara, nejen zlehčovat rádoby vtipnými vsuvkami mimo původní Havlův text, ale napovídá tomu i režijní koncepce daná obsazením herců, kdy například výkon Pavly Tomicové by skvěle zapadl do interpretace nejedné české frašky z poloviny 19. století.

Podobu záchranného lana, mohly mít alespoň autentické Havlovy vstupy, jakožto autora hry, který se v samomluvě kriticky pozastavuje nad vlastním textem. Zde se však Krob opět uchýlil od původní předlohy a na rozdíl od Radoka i Walterse, v těchto pasážích Krob nepoužil nahrávky autentického Havlova hlasu, což samo o sobě dostává punc vyššího rozměru, ale ve hře vytvořil další roli, kdy se postava autora, zahraná Jiřím Zapletalem, přímo proplétá divadelní scénou.

Všechny tyto nepříliš podařené režijní i dramaturgické invence, jež snad měly ve svém záměru hru oživit a přiblížit méně náročnému diváku (?),původní text strhávají směrem k onomu úvodem zmíněnému dojmu kompilace, kdy kočička a pejsek vařili dort.

Mohlo by se říci, proč lamentovat nad jednou nepovedenou inscenací, a mohlo by se snad i dodat, že co bychom mohli čekat od provinčního divadla kdesi ve východních Čechách, nicméně právě toto provedení je pro značnou část obce teatrofilů jedinou možností, jak se s tímto velmi povedeným Havlovým textem seznámit naživo, kdy svolení hru nastudovat krom Klicperova divadla dále získala právě jen zmíněná Archa. (Cestovat do Londýna asi přeci jen nikdo nebude a další představení v divadle Archa je naplánováno až na 24. leden 2009, tedy po více než půlroční odmlce).