V noci jsem snil, že jsem motýlem

Divadlo Na zábradlí by mělo alespoň co do počtu členů souboru a velikosti hlediště, jednoznačně patřit mezi tzv. malá divadla. Nicméně vzhledem k mimořádným kvalitám ať již souboru, tak dramatické i dramaturgické koncepce, invence a originalitě, se divadlo těší mimořádnému zájmu nejnáročnějších diváků i divadelní kritiky tak, že Divadlo Na zábradlí jednoznačně patří mezi tuzemskou divadelní špičku.

Pyreneje jsou v pořadí druhou inscenací hry z pera současného skotského dramatika Davida Greiga - předešlý Kosmonautův poslední vzkaz ženě, kterou kdysi, v bývalém Sovětském Svazu, miloval byl poprvé uveden v závěru roku 2003. Obě hry se jednotně nesou na podobné vlně absurdního humoru, minimalistického pojetí a existencialistickém podtextu tak, že Pyreneje lze položit jako její volné pokračování. Podobně jako u pomyslné první části se i překladu Pyrenejí chopil Jiří Ornest, jenž se tentokrát zhostil i samotné režie.

Z hereckého obsazení ve hře exceluje zvláště Igor Chmela jakožto amnézií postižený čtyřicátník Keith, kterého ve francouzské části Pyrenejí objevila napůl zmrzlého horolezecké výprava. Vrcholné okamžiky hry tvoří právě Chmelův konverzační koncert s Adélou Kubačákovou v roli úřednice britského konzulátu Ann, komediální vstupy Josefa Poláška, jakožto hoteliéra a číšníka v jedné osobě či výborně řešená scéna s dominantní terasou, která je v nejdramatičtějších okamžicích otáčena kolem své osy tak, že hra vytváří i přes svou dějovou statičnost dojem dynamičnosti a strhujícího spádu.