„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Poslední pomazánka

Poslední pomazánka

Poslední pomazánka

Počáteční ideou byl projekt Divadelního ústavu v Praze, New Dramatists Associate Artists v New Yorku a divadla Na zábradlí, který má zprostředkovát vzájemnou výměnu současných českých a amerických autorů. Hra The Eviction byla sice vytipována Divadelním ústavem, avšak coby režisér, překladatel i ústřední tvůrčí element, který dal hře nejen český název - Poslední pomazánka, ale i vyznění v kontextu českého prostředí je Jiří Ornest, jenž si ve hře zahrál i jednu ze dvou hlavních rolí - Čtenáře, co do obsahu hry de facto nahrávače na herecký smeč pro Pavla Lišku, který si v roli bezejmenného Muže opět střihl roli společenského outsidera.
Poslední pomazánka

Poslední pomazánka

Vlastní námět ale i zpracování do formy příběhu, který je veden a určován postavou Čtenáře, potažmo existenciální podtext se sálavou přítomností beznaděje, snad není ani tak objevný co do vlastního obsahu, avšak strhující je jeho přímočarost, kdy postava Čtenáře nenechá Muže zbytečně odbočovat, ba odkládat řešení beznadějné situace, kdy dva týdny před Vánoci dostal výpověď z nájmu a má se stát bezdomovcem.
Poslední pomazánka

Poslední pomazánka

Tím řešením, jak možná citlivější divák tuší již od samého začátku, je skok z okna. Avšak přes onu proklamovanou přímočarost, Čtenář, jenž v sobě přes svůj cynismus nedokáže potlačit svou lidskost, nechává Muže uspořádat své věci, ba nechá jej, aby mohl ohromit diváka náhodnými citacemi z kterékoliv z knih, jež do poslední řádky zná zpaměti - pro svou nesoustředěnost není totiž schopen číst jinak, než
Poslední pomazánka

Poslední pomazánka

že knihy, které čte zcela náhodně bez jakéhokoliv výběru systémem, co odpadkový koš vydá. Dovolí mu i beznadějný a zbytečný telefonát matce, kterou ve smyslu té poslední nejméně pravděpodobné instance požádá o peníze, ale i telefonát náhodnému volanému, jenž mu přečte svou poslední báseň a zavěsí, aby nakonec provedl to, co bylo předurčeno možná i týdny či měsíce předem, avšak před čím dokázal ve svém vědomí zdatně uhýbat až do úplně posledního okamžiku.
Poslední pomazánka

Poslední pomazánka

Krom opravdu excelentního herectví jak Jiřího Ornesta tak Pavla Lišky, na kterém je znát ovoce soustavného režijního vedení, které se mu zcela nedostávalo v jeho předešlém angažmá v brněnském HaDivadle, je nutné pochválit scénické řešení Jana Štěpánka, jež v sobě snoubí minimalismus s přísnou účelovostí a dokonale tak podtrhuje atmosféru celé hry.
Autor: Victor Lodato
Režie a překlad: Jiří Ornest
Dramaturgie: Ivana Slámová
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hudba: Kamil Jasmín a Šimon Ornest
Obsazení:
Pavel Liška, Jiří Ornest, Marie Čechová
Premiéra: 10. dubna 2005 v Praze.
Divadlo Na zábradlí, Praha
Zatím nikdo nehlasoval