„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek, proslul zejména jako zakladatel, umělecký šéf a ředitel Pražského komorního divadla, jež ve svém vrcholném období v letech 2002 až 2012 působilo v prostorách Divadla komedie. Ale Pařízek je proslulý i jako divadelní režisér, dramaturg či scénograf, kdy bohužel pro českého diváka krom domovského Pražského komorního divadla, jež proslulo uvádím divadelních her i dramatizací děl literárních německých a rakouských moderních autorů, notně působí za jižními a západními českými hranicemi a to ve Vídni, Kolíně nad Rýnem, v Curychu, Düsseldorfu či Brémách. Jednou z mála příležitostí shlédnout Pařízkovu inscenaci je pak asi nejočekávanější a současně i nejoceňovanější inscenace této sezóny a to představení Zahradní slavnost, které Pařízek nastudoval ve Stavovském divadle, činoherní scéně Národního divadla v Praze.
Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Pařízek v inscenaci vsadil na vlastní interpretaci původního textu Václava Havla s tím, že hru notně zkrátil a zbavil jí z hlediska své koncepce nadbytečných dialogů. Zcela na minimum omezil scénu, které vévodila pro Pařízka do značné míry charakteristická dřevěná kostka, tentokrát bez padajících bočních stěn, s tím, že dějiště hry rozšířil i mezi řady diváků v přízemí a do balkónů v I. patře. Dále jako hudební doprovod na elektrickou kytaru a bubny angažoval Romana Zacha, dobře známého z původního hereckého souboru Divadla komedie s tím, že Zachovy živé improvizace hru zbavily posledních náznaků odéru atmosféry 60. či 70. let, které Havel ve svém původním autorském záměru parodoval (poprvé byla hra uvedena v prosinci 1963 v divadle Na zábradlí a to v režii Otomara Krejči a Jana Grossmana), která je však i pro pamětníka, natož pak pro mladšího diváka, již jen nezáživnou a nudnou záležitostí. A konečně v hereckém obsazení vsadil na skvěle se doplňující dvojici Vladimíra Javorského v roli zahajovače Ferdy Plzáka a Martina Pechláta, opět známého z jeho angažmá v Divadla komedie, a to v roli Hugo Pludka. Na tuto dvojici vsadil nejen koncepci ale i hlavní účinek svého sdělení tak, že zbylé role jsou v představení již pouze vedlejší, ba tvoří jen herecké křoví, čímž se Pařízek elegantně vyhnul obvyklému problému většiny činoherních inscenací na půdě Zlaté kapličky a to že mnoho inscenací má přes vynikající předlohu, režii ale i výpravnost scény či kostýmů sotva jen průměrnou úroveň a to pro nucené obsazení dnes již pouze zasloužilých herců, jejichž srdce již dávno tepe spíš pro žánr dabingu či televizních seriálů. (Jako jeden příklad za všechny uvádím absurdní drama Eugèna Ionesca Nosorožec.)
Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Martin Pechlát hraje svého Hugo Pludka, nechtěného likvidátora likvidační komise, jako by nezúčastněně a až neherecky. To naopak Vladimír Javorský v roli vlezlého žoviálního baviče je těkavý jako rtuť, již během úvodní scény zcela ovládne veškeré dění i většinu diváků tak, že společně s ním proklamují vtipné říkanky a spoluvytvářejí tak velkolepou scénu slavnosti, která nekončí na hraně pódia, ale pohlcuje do sebe celé hlediště včetně diváků. To je pak navíc zdůrazněno konfetami z rolí toaletního papíru, které jsou rozprostřeny napříč sedadly v přízemí divadla.
Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Nejvýznamnější pasáž původní hry v podobě likvidace likvidační i zahajovací komise Hugem Pludkem má v inscenaci jen druhořadý význam, kdy pozornost diváka na sebe opět strhává „bavič“ Ferda Plzák, který se pro umocnění naprostého stržení veškeré pozornosti čistě na svou osobu ještě svléká - alegorie likvidace - a poté znovu obléká - alegorie obnovení likvidační komise.
Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

Dušan Pařízek: Zahradní slavnost

A v souladu v celkovém zestručnění a pročištění hry celá inscenace končí právě v nejlepším a to po hodině nabité intenzivním absurdním humorem bez slepých a hluchých okamžiků s tím, že inscenace je vygradována pěveckým číslem Evy Salzmannové alias Boženy Pludkové a to že národ český neskoná.
Zahradní slavnost
Autor: Václav Havel (Zahradní slavnost)
Režie: Dušan Pařízek
Scéna: Dušan Pařízek
Kostýmy: Kamila Polívková
Dramaturgie: Daria Ullrichová, Jan Tošovský
Hudba: Roman Zach
Hrají:
Martin Pechlát - Hugo Pludek, Alois Švehlík n. Jiří Štrébl - Oldřich Pludek, Eva Salzmannová - Božena Pludková, Roman Zach - Petr Pludek, Johanna Tesařová - Amálka, Vladimír Javorský - Ferda Plzák, Jan Bidlas - Likvidační tajemník Jaromíra Mílová - Likvidační tajemnice
24. října 2013, Národní divadlo v Praze.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4 (1 hodnocení )