V noci jsem snil, že jsem motýlem

Majstrštyk, neboli doslova chladnokrevná a do dokonalosti všech složek dovedená režie Jana Antonína Pitínského - to je Marnie, inscenace na motivy románu Winstona Grahama, kterou Pitínský, jak naznačuje podtitul Horor jako od Hitchcocka, mimo jiné i vzdává hold stejnojmennému filmu Alfréda Hitchcocka z roku 1964.

Celé představení lze v Pitínského pojetí přirovnat k výstřelu z pistole: Vražedné tempo, ve kterém obraz střídá obraz, scény se prolínají a minimalistická scéna nedává diváku prostor, aby mohl odlehčit své pozornosti sledováním čehokoliv nadbytečného než pouhému příběhu zlodějky a podvodnice Marnie.

Příběhu, který je skládán z postupně odkrývané mozaiky útržků, psychologických podnětů a touhy po lásce i destrukci. V příběhu milované a nemohoucí milovat, příběhu, protřelé podvodnice s touhou malého děvčátka, kterou však přes zdánlivou středoosu v její postavě Pitínský zcela odmrštil na samý okraj bezvýznamnosti. Ve prospěch divadla pro divadlo, ve kterém je scéna nadřazena příběhu, herci jsou odsouzeni do rolí pěšců, se kterými si režisér pohrává na pomyslné šachovnici divadelního jeviště. A jakoby i okolní čas podléhal nasazenému tempu bez oddechu, pro herce i diváka tak, že oněch 100 minut představení se zdát být příliš krátkých a divák odchází s pocitem ošizení, neklidu a touhy prožít to celé ještě jednou a znovu.

Představení vyžaduje dobrých herců, ale současně jako by se bez nich mohlo obejít tak, že velkolepý dojem z výkonu Václava Vašáka nepokazí ani příliš nepodařené ztvárnění postavy Marnie Evou Novotnou, která vnitřní nepokoj, neklid i boj nalezla v exaltovanosti hraničící s patosem.