V noci jsem snil, že jsem motýlem

Současný maďarský básník, esejista, spisovatel, filmový scénárista a v neposlední řadě i divadelní dramatik Zoltán Egressy v českých zemích již více než zdomácněl, kdy obzvláště jeho v pořadí první divadelní počin, tragi-komediální frašku Portugálie z roku 1997, zinscenovala hned celá řada předních českých divadel - počínaje v Činoherním klubu v roce 2001 a zatím konče ve Studiu Marta v sezóně letošní.

A právě nastudování Činoherního klubu v režii předního divadelního režiséra Ivo Krobota je verzí nejkvalitnější a nejlegendárnější (mimo jiné hru doposud nastudovalo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Středočeské divadlo v Kladně, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti a další) tak, že vzhledem k faktu, že režijní taktovky v brněnské Martě se opět ujal Krobot, lze toto představení brát nejen jako obnovenou premiéru, ale u jako jednu z nejlepších divadelních událostí letošní divadelní sezóny.

Brno přes ojedinělé kvalitativní výkřiky obecně trpí svým charakterem provinční kulturní scény, jež čím dál tím více zaostává za vývojem a kvalitou jak současného světového divadla, tak za vývojem pražské scény. (Ostatně kolik je v Brně možností shlédnout kvalitní divadlo, krom ojedinělých hostování Dejvického divadla, Divadla Na zábradlí či dvou až tří nastudování do sezóny režisérem typu Ivo Krobota anebo Jana Antonína Pitínského?!).

Zatímco v Činoherním klubu se Krobot mohl co do ztvárnění postav spolehnout na protřelé herecké harcovníky, pro získání potřebné autentičnosti v podání ansámblu Studiu Marta tvořeného studenty posledního ročníku činoherního herectví, do role hostinského geniálně zapojil Pavla Zatloukala, na kterém pak postavil celou koncepci hry.

Byť Zoltán Egressy v charakteristice postav i samotném ději hry nijak nevybočil z reálií typické maďarské vesnice, je jeho vykreslení někdejší atmosféry na pozadí divokých 90. let natolik univerzální a nadčasové, že hra byla přijata za svou ve všech zemích, kde byla doposud uvedena.

A přesně tohoto efektu se podařilo dosáhnout i v Martě, kdy jednotlivé postavy hry byly umocněny v celé nadstředoevropské ale i nadčasové archetypy tak, že co herec to představitel celé legie nejrůznorodějších lidských předobrazů.

Celkový divákův dojem vystižení podstaty lidského snažení pak Krobot dále potvrdil tanečními intermezzy maďarského čardáše. Tanečníci v uherských uniformách jsou přítomni na jevišti před zahájením i po skončení představení tak, že hra vlastně nemá začátek ani konec, ale jen se pomalu zhmotňuje a opět se rozplývá do ztracena.