V noci jsem snil, že jsem motýlem

Miluji absurdní náměty, snad proto, že jsou pro mne novodobými bajkami - pro diváka mohou zůstat jen na úrovni kafkovské hříčky, anebo v nich může nalézt paralelu pro všechno lidské konání, protože to, co se zdát být nejsmysluplnější, je často jen útěkem před pravdou, jež má zůstat utajena.

A Ladislav Smoček umění absurdního dramatu ovládá dokonale. Podstata jeho her však neleží v absurdních surrealistických snových představách, ale v psychologii postav, jež se navenek snaží hrát role takových lidí, jací by si sami přáli být, ale situace do níž jsou proti své vůli zavlečeni, je donutí, aby nejenže strhli své masky, ale dokonce je přinutí, aby ukázali i tu odvrácenou tvář sama sebe, o které doposud neměli ani tušení.

Zvonek Burke, samostudující učenec, jež osciluje, v podání Romana Groszmanna, pro něhož jako by byla role napsána přímo „na tělo“, na hraně mezi fraškou a hlubinnou psychologií, má prostě podivné odpoledne. Vrátil se z lázní do svého pokoje, který proň představuje jedinou skutečnou jistotu v jeho životě. Netuší však, že jeho domácí se svou dcerou Svatavou jej chtějí vystěhovat a navíc se mu poněkud nechtěně podaří postupně zabít nejen svou domácí, Svatavu a jejího ženicha ale i svého obdivovatele Tichého. Opravdu podivné odpoledne, ale teprve začíná…

Autor: Ladislav Smoček.

Obsazení:

Zvonek Burke: Roman Groszmann, Tichý; detektiv: Jiří Hájek, Outěchová: Zuzana Ščerbová, Svatava: Petra Nakládalová, Václav Václav: Petr Halíček, Hraběnka: Eva Vetrubová, Zabijáci: Tomáš Dastlík, Jan Šotkovský.

Režie: Michal Zetel.

Dramaturgie: Milan Kaplan.

Scéna a kostýmy: Ivana Macháčková.

Produkce: Markéta Jeřábková.

Hudba: Jakub Rejlek.

Bylo-li Podivné odpoledne útokem proti divákově cenzuře, která rozlišuje mezi skutečným a nesmyslným, tak Bludiště je vítězným tažením, protože hravá zápletka v podobě bludiště s vchodem, ale bez východu, se kombinuje s celou plejádou absurdních postav, jež se jako by mimoděk ve hře na chvíli zastaví - Krakonoš či Marie Antoinette. Navíc se ve hře mihnou i postavy ze hry Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho, která s Bludištěm krom autorova smyslu pro absurdní humor nijak nesouvisí.

Jedinou starostí lehce nepříjemného a především nekompromisního vrátného, skvěle zahraného charismatickým Petrem Halíčkem, jež právě v rolích postav staršího věku obzvláště září, je, krom prodávání lístků, bránit lidem, aby vchod do bludiště zároveň nepoužívali i jako východ. Nic jiného ho nezajímá. Nestará se, co je v bludišti, zda má ještě jiný vchod či východ a to zcela rozrušuje zvídavého a předstíraně břitce vtipného mladého muže, opět skvěle zahraného Tomášem Dastlíkem, který se přes svou počáteční snahu vrátného zesměšnit svými otázkami, zcela dostává do osidel cynismu, jímž ho vrátný nutí odkrýt své skutečnou povahu. Strach z toho, co se v bludišti skrývá, jej nutí ukázat svou pravou tvář zbabělce a vystrašeného človíčka a nakonec dohnán do krajního jak zvíře v rohu zdi, raději uteče do bludiště, než by dál snášel psychický teror vrátného, který mu nastavil zrcadlo jeho strachu.

Autor: Ladislav Smoček.

Obsazení:

Vrátný: Petr Halíček, Muž: Tomáš Dastlík, Voják; Tichý: Jiří Hájek, Dívka; Svatava: Petra Nakládalová, První dáma; přírodovědkyně; Marie Antoinette: Eva Vetrubová, Druhá dáma; Mladá žena: Veronika Poláčková, Mladík; Kytarista: Jaroslav Ryška, Krakonoš: Milan Kaplan, Burke: Roman Groszmann, Outěchová: Zuzana Ščerbová.

Režie: Hana Mikolášková.

Dramaturgie: Jan Šotkovský.

Scéna a kostýmy: Ivana Macháčková.

Produkce: Eva Marešová.

Hudba: Jaroslav Ryška.