Drama Rodinná oslava jde již pro původ svého námětu proti tradičnímu postupu, ve kterém je dobré divadelní představení přetočeno do obvykle zcela prázdné filmové podoby, jež se ovšem může pochlubit puncem „uměleckosti“ odvozené ze svého původu. Rodinná oslava vznikla postupem obráceným - dramatizací výborného a dnes již kultovního filmu Thomase Vinteberga z roku 1998, za kterou autorsky stojí Bo Hansen.

Je tedy důležité se krátce zmínit i o původní filmové předloze, jež vznikla v rámci iniciativy dánských režisérů Larse von Triera a Thomase Vinterberga, DOGMA 95:

Je asi zbytečné nějak zdlouhavěji líčit vlastní děj a proto jen telegraficky:

Otec slaví své Šedesátiny, na které se sjede celá rodina, nejstarší a navenek veleúspěšný syn Christian pak na hostině ve svém oslavném projevu obviní otce z mnohaletého sexuálního znásilňování nejen sebe, ale i své zesnulé jednovaječné sestry, jež si nedávno vzala život. Ale Christianovo obvinění je po prvopočátečním šoku zcela ignorováno a celá rodina dál oslavuje a nikdo již Christianovi nevěnuje pozornost. A naopak, Christian je po svém druhém projevu obviněn svou matkou ze lži a všeobecné se čeká, že si Christian uvědomí svou předešlou neomalenost a sám se ze slavnosti ztratí. Poté, co Christian obviní i matku, jako němou svědkyni a tím i spolupachatelku otcovy zvrhlosti, je Christian otcem a svým mladším bratrem Michaelem, jenž se snaží jako marnotratný syn získat otcovu lásku i členství v prestižní zednářské lóži, svázán v nedalekém lese. Třetí a definitivní výstup pak přednese Christianova mladší sestra Helena, jež našla dopis na rozloučenou Christianova dvojčete, ve které potvrzuje Christianova obvinění a otec v prudké reakci, kdy se již nemohl dále tvářit, že se nic nestalo, obviní obě zneužívané děti z toho, že si to zaloužily a on by to udělal zas. Druhý den je otec vyloučen z rodinného kruhu, který se tak jako tak navždy rozpadá, byť matka zdaleke nenese svůj díl viny.

Ale více než vlastní děj ve hře dominuje napsatá atmosféra balancující mezi zlostí, hnusem a beznadějí, na které se krom výborného scénáře a režie, podílela rovněž i velmi elegantně dynamicky vyřešené scéna a zejména pak výkony herců, jaké lze v takovémto strhujícím nasazení tak, že představení není vhodné pro slabší povahy, protože představení je velmi autentické a doslova se zařezává do divákova masa. Z velmi podařené kolektivní práce pak vyjímám zejména Jana Grundmana v roli Christiana, Pavla Gajdoše jako Michaela a Petru Bučkovou jako Mette, jež výborně vyvažovala celkovou pochmurnou atmosféru hry ale i tragiku Christiana.

Přese všechny klady, má Rodinná oslava v nastudování Studia Marta jednu a to zcela zásadní chybu - nelze ji vidět vícekrát, protože již tento měsíc se zavírá krám a příští sezónu zde bude opět nový absolventský ročník se zcela novými představeními.