Kategorie
15. Prosinec 2008
Drama Rodinná oslava jde již pro původ svého námětu proti tradičnímu postupu, ve kterém je dobré divadelní představení přetočeno do obvykle zcela prázdné filmové podoby, jež se ovšem může pochlubit puncem „uměleckosti“ odvozené ze svého původu. Rodinná oslava vznikla postupem obráceným - dramatizací výborného a dnes již kultovního filmu Thomase Vinteberga z roku 1998, za kterou autorsky stojí Bo Hansen.
Je tedy důležité se krátce zmínit i o původní filmové předloze, jež vznikla v rámci iniciativy dánských režisérů Larse von Triera a Thomase Vinterberga, DOGMA 95:
Skupina filmových režisérů Dogma 95
Slib cudnosti
Slibuji, že budu ctít následující pravidla, vytvořená
a stvrzená skupinou DOGMA 95:
- Vše se musí filmovat na místě. Na toto místo se nesmějí dodávat rekvizity ani dekorace (pokud děj zvláštní rekvizity vyžaduje, musí být vybráno takové místo, kde se již nacházejí).
- Zvuk nesmí být nikdy vytvářen odděleně od obrazu či naopak. (Hudba se nesmí používat, pokud se nevyskytuje tam, kde se scéna natáčí.)
- Vše musí být filmováno ruční kamerou. Rukou způsobený pohyb nebo statičnost jsou povoleny. (Film se nesmí natáčet na místě, kde je instalována kamera; filmování musí probíhat tam, kde běží děj.)
- Film musí být barevný. Není dovoleno nastavování světel. (Je-li na natáčení přílišná tma, musí být scéna přerušena nebo se přímo na kameru umístí malá lampa.)
- Další optická technika a filtry jsou zakázány.
- Film nesmí obsahovat povrchní a nepotřebné akce. (Nesmějí se objevit vraždy, zbraně atd.)
- Jsou zakázány časové a zeměpisné posuny. (To znamená, že film se odehrává nyní a zde.)
- Nejsou dovoleny žánrové filmy.
- Filmový formát musí být Academy 35 mm.
- Režisér nesmí být nikomu zavázán.
Kromě toho jako režisér přísahám, že se zdržím osobního vkusu!
Již nejsem umělcem. Přísahám, že se zdržím toho, abych vytvořil "dílo", neboť
okamžik považuji za důležitější než celek. Mým nejvyšším cílem je vydolovat ze
svých postav a prostředí pravdu. Přísahám, že se o to budu snažit všemi
dostupnými prostředky a na úkor dobrého vkusu a estetických úvah.Tímto skládám
svůj slib cudnosti.
Kodaň, pondělí 13. března 1995
Jménem DOGMA 95: Lars von Trier, Thomas Vinterberg [1]
Je asi zbytečné nějak zdlouhavěji líčit vlastní děj a proto jen telegraficky:
Otec slaví své Šedesátiny, na které se sjede celá rodina, nejstarší a navenek veleúspěšný syn Christian pak na hostině ve svém oslavném projevu obviní otce z mnohaletého sexuálního znásilňování nejen sebe, ale i své zesnulé jednovaječné sestry, jež si nedávno vzala život. Ale Christianovo obvinění je po prvopočátečním šoku zcela ignorováno a celá rodina dál oslavuje a nikdo již Christianovi nevěnuje pozornost. A naopak, Christian je po svém druhém projevu obviněn svou matkou ze lži a všeobecné se čeká, že si Christian uvědomí svou předešlou neomalenost a sám se ze slavnosti ztratí. Poté, co Christian obviní i matku, jako němou svědkyni a tím i spolupachatelku otcovy zvrhlosti, je Christian otcem a svým mladším bratrem Michaelem, jenž se snaží jako marnotratný syn získat otcovu lásku i členství v prestižní zednářské lóži, svázán v nedalekém lese. Třetí a definitivní výstup pak přednese Christianova mladší sestra Helena, jež našla dopis na rozloučenou Christianova dvojčete, ve které potvrzuje Christianova obvinění a otec v prudké reakci, kdy se již nemohl dále tvářit, že se nic nestalo, obviní obě zneužívané děti z toho, že si to zaloužily a on by to udělal zas. Druhý den je otec vyloučen z rodinného kruhu, který se tak jako tak navždy rozpadá, byť matka zdaleke nenese svůj díl viny.
Ale více než vlastní děj ve hře dominuje napsatá atmosféra balancující mezi zlostí, hnusem a beznadějí, na které se krom výborného scénáře a režie, podílela rovněž i velmi elegantně dynamicky vyřešené scéna a zejména pak výkony herců, jaké lze v takovémto strhujícím nasazení tak, že představení není vhodné pro slabší povahy, protože představení je velmi autentické a doslova se zařezává do divákova masa. Z velmi podařené kolektivní práce pak vyjímám zejména Jana Grundmana v roli Christiana, Pavla Gajdoše jako Michaela a Petru Bučkovou jako Mette, jež výborně vyvažovala celkovou pochmurnou atmosféru hry ale i tragiku Christiana.
Přese všechny klady, má Rodinná oslava v nastudování Studia Marta jednu a to zcela zásadní chybu - nelze ji vidět vícekrát, protože již tento měsíc se zavírá krám a příští sezónu zde bude opět nový absolventský ročník se zcela novými představeními.
Autor: Thomas Vinterberg, Mogens Rukov, Bo Hansen
Režie: Petr Štindl
Dramaturgie: Milan Kaplan
Výprava: Petr Štefek
Hudba: Björn Ulvaeus a Benny Andersson
Obsazení:
Helge (průmyslník) Martin Chamer, Elsa (jeho manželka) Hana Rezníčková, Christian (jeho starší syn) Jan Grundman, Michael (jeho mladší syn) Pavel Gajdoš, Helena (jeho dcera) Marie Jansová, Helmut (ceremoniář) Jan Herget, Gbatokai (přítel Heleny) Marek Pospíchal, Mette (Michaelova manželka) Petra Bučková, Pia (pokojská, služka) Šárka Bilíková nebo Lucie Matyášová, Lars (recepční) Jan Novotný, Kim (kuchař) Pavel Ondruch, Strýček Leif (rodinný přítel) Michal Istenik
Premiéra: 25. března 2005, Studio Marta v Brně