V noci jsem snil, že jsem motýlem

Zobecníme-li dílo Akiry Kurosawy jako celek, lze říci, že Kurosawa je přes japonské reálie a množství historických výprav do japonského středověku, formálně režisér evropský, pročež se ostatně stal celosvětově jedním z nejoblíbenějších filmových tvůrců. A jeho snímek z roku 1963, Nebe a peklo, lze v tomto kontextu označit za výtvor, který si nese všechny rysy typického evropského produktu žánru kriminálních filmů 60. let, ba s jistou nadsázkou lze říci, že se příliš neliší ani od toho, co se točilo v tehdejším socialistickém Československu.

To co Kurosawu skutečně vyděluje je neotřelost zpracování, přesah k širšímu nadčasovému sdělení a zejména kvalita zpracování, kdy v Kurosawa ve svých filmech nenechává nic náhodě a každý záběr pečlivě připravuje tak, že jeho filmy vždy patřily mezi finančně nejnáročnější a na mnohokrát tak lámaly japonské rekordy.

Hlavním motivem snímku Nebe a peklo, z japonštiny doslova Nahoře a dole, jsou rozevírající se sociální nůžky, kdy v 60. letech Japonsko začíná sklízet ovoce průmyslové revoluce a mimo tradiční kastovní systém zde vyrůstá nová vrstva bohatých průmyslníků. Jako vedlejší efekt však proti těmto novým zbohatlíkům vzrůstá závist těch, co nebyli natolik úspěšní. Kurosawa navíc pro zvýraznění vzal název svého snímku jako symbol a dům Kinga Gonda umístil na kopec nad město, kde jej ovívá příjemný svěží vítr, zatímco sociálně chudší vrstva je sžírána vedrem i pachy přelidněného města v údolí pod domem tak, že se z logiky lidské závisti ihned nabízí otázka sociální nespravedlnosti, kterou se jeden ze závistivců rozhodne řešit únosem Gondova jediného dítěte. Avšak při únosu dojde k omylu a namísto dítěte samotného Gondy je uneseno dítě jeho řidiče. Únosce ale nadále trvá na vyplacení obrovské sumy výkupného, která by Gonda zcela zničila a přišel by tak o většinu svého majetku. Psychologické dilema, potažmo detektivní příběh, však teprve začíná…

A Kurosawa si opravdu dává záležet, kdy takřka celá první dominantně psychologická polovina filmu se odehrává v jediné místnosti a teprve v části druhé, tam kde obvykle jiní režiséři začínají, se odvíjí vlastní „detektivní“ část snímku.