V noci jsem snil, že jsem motýlem

Sám Akira Kurosawa Opilého anděla charakterizoval jako jednoznačný kvalitativní předěl ve svém díle, parafrázovaně řečeno jako svůj první film, jenž skutečně pramenil z jeho nitra. Opilý anděl je však významný hned z několika dalších aspektů: Pro světovou kinematografii znamenal začátek vůbec nejzdařilejší spolupráce dvojice režisér - herec, tj. Akira Kurosawa - Toshirô Mifune. Z hlediska kinematografie japonské se jedná o první kritický pohled na poválečné Japonsko se zobrazením sociální bídy, nadvlády zločineckých gangů ale i všudypřítomnou korupci.

Hlavní roli „Opilého anděla“ alias doktora chudých, Sanada, Kurosawa svěřil Takashi Shimurovi, jenž nejvíce zazářil v obdobně laděném snímku z roku 1952 Žít. Původně jednu z vedlejších rolí, šéfa jedné z větví zločinecké organizace Matsunagy, svěřil tehdy ještě začínajícímu herci Toshirô Mifunemu, nicméně ten jej uchvátil svým hereckým umem, potažmo charismatem své osobnosti natolik, že proň v průběhu natáčení upravil a připsal několik dalších scén tak, že se jeho role dostala do popředí celého filmu a z Mifuneho se rázem stala filmová hvězda.

Krom blízkosti se zmíněným snímkem Žít, se kterým Opilý anděl sdílí stejné exteriéry velkoměstského slumu s močálem plným odpadků, má postava doktora Sanada velmi blízko ke Kurosawově vrcholnému snímku Rudovous z roku 1965, ve kterém již hlavní roli Rudovouse sehrál Mifune tak, že rozdíl nejen mezi těmito dvěma postavami, ale i koncepcí celkového vyznění obou filmů je zcela markantní a odvíjí se právě od velikosti obou herců.