V noci jsem snil, že jsem motýlem

Filmová koncepce Akiry Kurosawy není postavena, ač se to snad přinejmenším z výběru Kurosawových námětů může zdát, na oslavě japonských svobodných samurajů, ale na dokonalém filmovém zpracování v popředí s pevnou režijní koncepcí, výborným snímáním kamery a zejména pak ironickým podtextem vlastního příběhu, jež tak Kurosawu přibližuje i evropskému typu diváka.

Ve snímku Sanjuro (též Odvážní mužové) je pak tato ironie, či snad přesněji Kurosawův velmi specifický smysl pro humor, posunuta natolik do popředí, že film jako takový lze charakterizovat jako komedii, ne-li jako parodii sebe sama.

Základní leitmotiv příběhu lze charakterizovat větou: lépe mít sto nepřátel než devět horlivých pomocníků - osamělý samuraj, jež se představí pod jménem Sanjuro, mistrovsky podaný dvorním hercem Akiry Kurosawy Toshirô Mifunem, nechtěně vyslechne tajnou schůzku devíti horlivých mladíků, kteří se rozhodnou pomocí stížnosti představeným provincie řešit do očí bijící korupci. Ve své naivitě, kdy lidi soudí dle vnějšího vzhledu, svou důvěru složí té nesprávné osobě a mají být zavražděni. Příběh asi netřeba dále komentovat, zvlášť když je jeho poloha posunuta směrem k cynismu, jež ilustruje například poučení, jež se Sanjurovi dostalo ze strany manželky uneseného správce - strýce jednoho z mladíků, kdy Sanjuro v jejích očích vypadá jako obnažený meč, je ostrý a dobře seká, nicméně dobrý meč zůstává schovaný ve své pochvě. - Tedy Sanjuro, ač sám proti mnohonásobné přesile, navíc v zádech s nevyzpytatelnými horlivci, uposlechne tuto starší dámu a v mezích možností svůj meč nepoužije.