V noci jsem snil, že jsem motýlem

V Kurosawově filmografii Rudovous předznamená hned několik milníků: poslední film s charismatickým Toshirô Mifunem, jež je jako herec spojen s těmi nevýznamnějšími Kurosawovými snímky, Rudovouse v to přirozeně počítaje; poslední černobílý snímek; ale i extrémní délka natáčení, kdy byť bez výjimky všechny Kurosawovy filmy nesou pečeť té nejvyšší kvality bez prvků náhody, přec jen dva roky natáčení jsou i pro Kurosawu velmi extrémní. Pro filmové labužníky též není nezajímavou Kurosawova inspirace v díle Fjodora Michajloviče Dostojevského (byť asi známější je jeho film Hakuchi - Idiot), kdy si z románu Uražení a ponížení vypůjčil postavu mladé dívky Otoyo, kterou Rudovous v asi nejznámější scéně filmu vysvobodí z nevěstince.

Existenciální tématika ruku v ruce spojená se sociální kritikou se v Kurosawově filmografii prolíná jako červená nit, nicméně Rudovous jde v tomto směru jednoznačně nejdále. Morální a lidský podtext filmu si nic nezadá se samotným Dostojevským tak, že Rudovous tvoří společně se Sedmi samuraji Kurosawův absolutní umělecký vrchol.