Kategorie
15. Listopad 2011
Ač by se snad ze statistik filmových návštěvníků mohl zdát opak, současnou českou režijní jedničkou z hlediska úspěchu na zahraničních festivalech ale i co do ohlasů a recenzí v zahraničním tisku, není ani legenda zejména let 90. Jan Svěrák, ani matodor posledních dekády Jan Hřebejk či divácky asi vůbec nejúspěšnější Jiří Vejdělek, ale Vít Klusák. Že vám jeho jméno nic neříká? Ano, Vít Klusák, jenž je jen na okraj synem asi vůbec nejvýznamnějšího českého jazzmana Emila Viklického, není na rozdíl od výše jmenovaných zrovna objektem zájmu bulvárních novinářů. O to více známější, proslavenější a zejména pak kontroverznější jsou však jeho snímky počínaje Českým snem a Českým mírem, které natočil ve dvojici se svým kamarádem a spolužákem z FAMU Filipem Remundou, či jeho zatím poslední opus s února tohoto roku Vše pro dobro světa a Nošovic.
Příbeh Nošovic a korejské automobilky Hyundai zaznamenal asi každý - korejský investor si pro stavbu své montážní továrny vybral nedotčenou přírodu v podhůří Beskyd u vesnice Nošovice. Nošovice, jež byly doposud známé jen pro svou značku originálního kyselého zelí se do hledáčku médií dostaly v roce 2005, kdy krajský hejtman Evžen Tošenovský Nošovickým přes média vzkázal, že každý obyvatel Nošovic dostane od krajského úřadu kompenzaci 100.000,-, ovšem pod tou podmínkou, že všichni majitelé domů, pozemků a polí, na jejichž parcelách byla továrna naplánována, dobrovolně prodají své pozemky. - Celkem přirozeně se tak strhla vlna nenávisti, kdy několika posledním mohykánům, jež se napodruhé (napoprvé to bylo po roce 1948 komunisty) nechtěli nechat vyvlastnit, začali do schránky chodit anonymní dopisy s výhružkami vraždy či na jejich pozemcích bez dovolení trádovala policie, jež tuto evidentní formu psychického nátlaku maskovala tím, že majitele vlastně chrání, aby jim „někdo“ nezapálil dům. - Pisatele oněch anonymních dopisů, ať již byl či byli z řad Nošovických, z krajského úřadu, z řad investora či prostě zaplaceného provokatéra se policii celkem předvídavě nepodařilo vypátrat.
Anonymní dopisy sice svého času vzbudily mediální rozruch, ale celá kauza zanikla na naprosté povrchnosti novinářských investigativců, kdy vlastně ani nebyla vznesena ona nejzákladnější otázka, která ze zúčastněných stran dopisy napsala a namísto politika Tošenovského, který celou nenávistnou akci rozpoutal, byly čtenářům prostě předhozeni místní obyvatelé.
Vít Klusák se k této kauze dostal na základě článku spisovatele Jáchyma Topola v někdejším intelektuálně zaměřeném týdeníku Respekt. Nepřijel však do Nošovic, jak by asi mnohý televizním zpravodajstvím odkojený divák očekával, s filmovým štábem, ale nejprve sám, aby nejprve navázal důvěru místních a pronikl do jádra místní mentality. - Dle vlastních slov v Nošovicích v průběhu pěti let, tedy mezi roky 2005 a 2010, strávil celkem více než čtyři měsíce, z toho dva měsíce i s kamerou.
Vítu Klusákovi bývá médii či některými rádoby recenzenty podstrkováno, že je v prvé řadě manipulátor se vzorem v Michaeli Moorovi. - Na okraj jen tak mimochodem, Michael Moore je příznivcem Klusákových filmů a Moorova společnost je i filmovým distributorem jeho filmů pro USA, ale v prvé řadě tito recenzenti nedokáží příliš rozlišovat odlišnosti mezi slovy manipulativní a neobjektivní, či mezi tendenční a angažovaný. Ano, Vít Klusák je neobjektvní a angažovaný, k metodám zmíněného Moora, tedy k manipulaci a tendenčnosti však nikdy nesahá a ve svých filmech dává přibližně stejný postoj oběma stranám, v případě filmu Vše pro dobro světa a Nošovic automobilce Hyundai a Nošovickým.
Z gradace filmu je celkem evidentní, že Vít Klusák v roce 2005 prostě přijel do Nošovic a krom prvopočátečního impulsu v podobě vyděračských dopisů, neměl žádnou ideu scénáře či vůbec směr, kam by se film měl ubírat. - Scénář i vyznění filmu vznikal za pochodu a to, možná poněkud paradoxně, jej určovala samotná automobilka, kdy její svým způsobem geniálně ironické motto „děláme vše pro dobro světa a nikdy nepřestaneme" prostě nemohl nezvednout jako hozenou rukavici. Celkovou ironii pak podtrhl předstíraně bodrý a dobrácký mluvčí závodu, který dostal ve filmu vůbec největší prostor, ale svým strojeným projevem ale i nepříliš vyvinutou inteligencí, v divákovi vyvolal přesný opak toho, co chtěl říci - Nošovice jsou pro Hyundai nepříliš významným kolečkem obrovského soukolí, a ono proklamované dobro světa je pro Hyundai stejně prázdná fráze jako jsou fráze typu zaměstnanec na prvním místě a podobně. Ve filmu celkem asi přirozeně nevystoupil žádný významný zástupce automobilky a naopak, pro zaměstnance platil přísný zákaz s filmaři vůbec komunikovat. Montér Ondra, který jako jediný s filmaři otevřeně komunikuje, je za svou prostořekost z Hyundai vyhozen.
Ale Klusákovým záměrem nebyla démonizace jedné automobilky - nikdo si nedělá iluze o tom, že by se kterýkoliv zahraniční investor v rámci Východní Evropy projevoval jako bohulibý ochránce přírody a utlačovaných. Naopak, řada největších špeků, které mohly Hyundai nejvíce pošpinit, byla z filmu vypuštěna: počínaje samotnou spoluprácí s filmaři, které zpočátku nechtěli do závodu vůbec pustit; přes zastrašování soudy pokud se ve filmu objeví cokoliv negativního; ale vypuštění většiny scén se soustavným porušováním zákoníku práce a šikanováním zaměstnanců.
Vše pro dobro světa a Nošovic (Česká republika, 2011, 82 min.)
Režie: Vít Klusák
Scenář: Vít Klusák
Kamera:
Jakub Halousek
Hudba: DVA, Šuba Duba Band
Hrají:
Vít Klusák, Stanislav Vojkovský, Petr Vaněk, Pavel Franc, Jiří Nezhyba, zaměstnanci firmy Hyundai a obyvatelé města Nošovic