V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jen nemálo filmových dokumentů vzbudilo takové emoce jako právě dokument Český sen, částečně pro svou kontroverznost, částečně pro nepochopení svého smyslu, kterým neměl, alespoň dle svých tvůrců, studentů FAMU, Filipa Remundy a Víta Klusáka, být výsměch, řekněme, sociálně a ekonomicky slabším obyvatelům Prahy, kteří se nechali zlákat na megalomanskou reklamní kampaň a 31. května 2003 přišli levně nakoupit na Letenskou pláň, kde však uprostřed louky stála jen ona příslovečná Potěmkinova vesnice v podobě obří plachty mající za účel alespoň zdálky zmást natěšené kupující, ale upozornit na možnosti a schopnosti manipulace reklamním průmyslem, což je v závěru filmu ilustrováno na třech tisícovkách nalákaných zákazníků, kteří se k místu s neexistujícím obchodem neváhali dostavit.

Toliko záměr, nad kterým nelze pro jeho důmyslnost a ironii, se kterou popisuje každodenní starosti značné části městských obyvatel - tj., kde levně nakoupit, byť asi hodnotnější by byla koncepce, ilustruje manipulaci zákazníka tak, že koupí to, co nepotřebuje a ani nechce - než nesmeknout. Avšak tak jako v podobně zaměřeném dokumentu Eriky Hníkové Ženy pro měny, zaostala realizace i kvalita za původním nápadem a do značné míry vyšuměl smysl filmu do prázdna tak, že Český sen snad naplňuje měřítka absolventské práce FAMU, kde snad lze omluvit tápání, co vlastně chtěli jeho autoři říci, avšak nelze je omluvit u snímku s rozpočtem cca 19 miliónů.

Nicméně, přes všechny nedostatky ať již čistě technicky filmové, tak konceptuální, kterými snímek tolik oplývá, je Český sen, podobně jako podobně do konce nedotažené Ženy pro měny, jednoznačným krokem vpřed. Původní nosná myšlenka reklamní manipulace zůstala ve filmu jen ve velmi rozostřené formě tak, že přínosnější jsou ve filmu například životní postoje „typických zákazníků“ obřích hangárů, pro které je pár hodin strávených mezi regály příjemným zpestřením každodenní šedi, avšak již nikoliv, jak dokument vyváženě ukazuje na zpívající zákaznici, samotným smyslem života. Přesto je ale dobré, že snímek typu Český sen vůbec vznikl, protože je, jak alespoň já sám ze sebe věřím, první vlaštovkou, jež sice v žádném případě nezmění tok většinového proudu, ale bude mu alespoň reflexí i možností k zamyšlení.

Určitým paradoxem, kdy je Český sen ceněn nikoliv pro to, co skutečně je, ale tím čím by mohl být, je poměrně značný počet filmových ocenění, jež na nejrůznějších festivalech a filmových soutěžích posbíral, což možná v mnohém ilustruje skutečné pohnutky svých tvůrců, kdy je kvalita stavěna až vedlejší kolej.

Rytířská snaha bez básně a hany se pak v pravdivějším světle, tj. nahá, zjevuje ve své televizní podobě, ze které byla pod pohrůžkou možné žaloby zcenzurována pasáž, ve které se pracovník reklamní agentury MARK/BBDO, jíž však vyinkasované peníze nedělaly žádné morální potíže, vychloubá svou mocí, jíž dokáže hýbat světem: